Šestý měsíc s Jiříkem: Mamánek se vzteká

Šestý měsíc je pryč a zdá se, že s ním i to maličkaté tiché miminko, které se mi před půl rokem narodilo. Uteklo to neskutečně rychle a to jsem se tolik snažila, abych si to užila. Přece jen, je to naposledy v mém životě. (Doufám :p) Ne, že bych to nechtěla prožívat znovu, chtěla, ale jen to krásné. Takže si asi raději počkám až na vnoučata. :D

No, jo, je to tak. Hodné miminko je totiž pryč a mám doma vzteklounka a mamánka, který nevydrží bez maminky a navíc je závislý na televizi. Jelikož mi přibylo spoustu práce s focením  a Nela tento měsíc nechodila do školky, bylo třeba vyřešit, co s vámi, abych vůbec něco udělala. A tak jsme začali jezdit k babičce do Kaplice všichni. Nela si měla hrát, jako obvykle a tebe měla hlídat babička a hrát si s tebou. To by byla krásná představa, leč u té představy bohužel zůstalo. Nela zlobila jako čert, jelikož žárlila a nedala ti pokoj. A ty jsi samozřejmě brečel a místo babičky jsi chtěl maminku. No babičce hold neteče z prsů mlíčko, že...

Ale snažíme se, bojujeme a snad se dílo podaří a ty si zvykneš. Doma jsi jako na houpačce. Někdy zlobíš a dožaduješ se mé pozornosti, že nevím, co s tebou a asi to nevíš ani ty. A někdy jsi tak úžasně hodný, že uděláme spolu spoustu práce. Uklidíme, vyluxujeme, vytřeme, uvaříme, něco natočíme, napíšeme i fotky upravíme. A k tomu všemu se zvládneme i mazlit, krmit tě a uspinkávat a odpočnout si společně.

Papání a krmení, to je zatím stále oříšek, i když i to už se zlepšuje. Kdybys uměl mluvit, asi bys řekl: "No jo, mámo, to víš... koza je koza!" Tak se totiž tváříš, když ti dávám normální jídlo - nebo se o to alespoň snažím. Prskáš, pliveš, vzpíráš se a vztekáš... Občas zkoušíš, co vydržím, protože si necháš všechno jídlo v puse a pak ho na mě prskneš najednou, to mám hned mrkvovou pleťovou masku, tužidlo ve vlasech a ochranný lak na brýlích. Když nemám brýle a nestihnu zavřít oči, vidím ještě půl dne oranžově. 

V posledních dnech jsi alespoň přišel na to, že jogurt a ovocné kapsičky jsou dobré, takže se mi sápeš po lžíci, vztekáš se, když přikládám pomalu a dlabeš pěkně alespoň to. Ale už jsme s babičkou z Kaplice přišly na to, jak na tebe. Asi dokud nezjistíš, co ti vlastně dáváme. Uvaříme maso bez zeleniny, zvlášť uvaříme jablíčko a všechno pak namixujeme dohromady. Někdy to sníš, někdy prskáš. V tom druhém případě ti do toho přimixnu ještě tu kapsičku a dlabeš. :)

S Nelou jsem tohle neznala, ta jedla všechno bez problémů hned od začátku, takže jsem z toho byla dost rozhozená. Ale jak píšu, lepší se to, tak snad brzy budeš papat všechno. 

Stejný problém byl s flaškou. Kromě prsa nebudeš sát z ničeho. A mě čas od času ubude mlíčko. Co s tím? Zkoušela jsem na radu jiných maminek všechny možné i nemožné dudlíky na flašky, různé flašky, savičky, pítka... a nic. Nakonec jsem přišla na to, že z pipety na Nurofen piješ. A tak jsem začala Sunar trochu přislazovat medem, aby ti to chutnalo a začala jsem ti to dávat po troškách. A úspěch se dostavil. Nejprve mlíčko po troškách, pak i čajík. Takže nejprve jsem ti dávala fenyklový čajík pipetou a postupně jsme došli až zpátky k flašce. Sice takové, ze které to kape samo a ty si koušeš dudlík a polykáš, co vyteče. Ale pít z flašky sáním, to ses stále nenaučil. Pořád je lepší to prso.

Tím samozřejmě padá i má touha pořádně se vyspat a odpočinout si, že bys byl třeba celý jeden den sám u babičky v Kaplici, zatímco Nela by byla ve školce. Musím si ještě počkat. Doufám, že mě alespoň nebudeš terorizovat v noci. Poslední dva týdny byly celkem peklo. Spaní na mém břiše už není, co bývalo. Čím ty jsi větší a těžší, tím já jsem kostnatější. A tak se oba trápíme, ty chceš k mamince a maminka chce, aby ses naučil spinkat v postýlce. Zatím vyhráváš ty. :)

Uvidíme, zda bude ten sedmý měsíc lepší. Snad se ti podaří konečně lézt dopředu (nyní jen couváš) a bude tě to více bavit. Naši pejskové asi stejné nadšení sdílet nebudou, ty se nejspíš někam schovají. :D