Měsíc dvacátý druhý - Velká ségra

A je to! První celý společný měsíc s Jiříkem uplynul jako voda a ty jsi se změnila z mazlíčka rodiny na velkou milující ségru. Mé obavy, jak to všechno budeme zvládat, byly zbytečné. První dny, kdy jsme byli společně doma sami - jen já, ty a Jiřík, byly sice trochu chaotické, ale díky tomu, že Jíra je vzorné klidné miminko, to šlo zvládat. Ze začátku jsi hodně žárlila u kojení, cpala jsi se k nám na gauč, chtěla ho hladit a líbat. To děláš do teď, ale už to máme nacvičené - udělám ti místo, ty se přitulíš vedle mě a jsi spokojená.


Když Jiříka koupu, vzorně asistuješ a pomáháš i při přebalování - odnášíš počuranou plenku do koše. Když Jiřík zapláče, hned to hlásíš, když je v košíku, hladíš ho, když v kočáru, začneš ho drncat. V čem je problém, jsou hračky a dudlíček. Dudlík, jak říkáš "nudlík", mu neustále bereš, občas ho ožužláš, občas zahodíš, naštěstí když tě požádám, ať mu ho přineseš, zase ho hned najdeš a doneseš. S hračkami, které zavěšuji na kočárek je to horší. Neustále mu je bereš a odmítáš vrátit. Snažím se ti vysvětlit, že máš svých hraček dost a tyto jsou Jiříkovo, ale zatím to moc nechápeš. Nebo spíš nechceš chápat.

Myslím, že jsme si červen opravdu užili. I díky tomu, že bylo krásné počasí. Trávili jsme většinou ráno doma, já uklidila, uvařila a šli jsme ven. Někdy jsme vyrazili na procházku a zkoušeli jsme, jak nám to půjde nejlépe. Jednou Jiřík do šátku a ty do golfek, podruhé Jiřík v kočárku a tys ťapala pěšky. Někdy jsme se zastavili na hřišti, aby ses sklouzla a pohoupala. A bavilo nás to. Už zase cestujeme k babičce do Kaplice autobusem a ty celou dobu ťapeš po svých. V autobuse sedíš sama na sedačce, jako velká ženská a náramně ti to jde.

Největší legrace byl bazén. Táta ti koupil nový krásný bazén, se spoustou nafukovacích nesmyslů. Náramně tě to v něm bavilo, a jak jsme vylezli na zahradu, už jsi se koupala. A že nebylo právě pěkné počasí? To ti bylo jedno. Jednou jsme přišli z nákupu a ještě nebyl čas na oběd. Tak jsem si říkala, zůstaneme ještě chvíli venku. To byl nápad!!! Než jsem stihla vytlačit kočár s Jiříkem nahoru na zahradu, ty už jsi se koupala. S botami, legínami i se šatama! Tak jsme to pracně sundaly, usušily a ty jsi se spokojeně rochnila v bazénu a prokládala to skákáním na trampolíně.

Jak jsem se předchozí měsíc bála, jak to budeme sami zvládat, se spaním, s tvým žárlením a vztekáním, byly mé obavy opravdu zbytečné. Ty jsi byla najednou jako vyměněná. Sama jsi jedla - pravda, musela jsem tě občas i osprchovat a každý den vytřít, poněvadž oběd byl všude. Ale nějak se to naučit musíš, že... Začala jsi vzorně chodit na nočník a občas vydržíš i přes odpolední spaní. U babičky chodíš na nočník už i v noci. Tady to nemá cenu, poněvadž než usneš, vypiješ dvě plné flašky čaje a před tím jednu s mlíčkem a to je pak plena tunová. To bys na tom nočníku musela spát. Máme proto velký úkol, naučit se usínat bez flašky...

Usínání teď je sice trochu náročnější, nedaří se ti usnout o samotě (u babičky to samozřejmě jde), tak se s tátou střídáme, a vždy si k tobě některý z nás lehne. Odpoledne je to těžší. Když jsem s tebou doma sama, musím se věnovat ještě Jiříkovi a tak se někdy stane, že jdeš do postele ve dvanáct a usneš ve dvě.

Celý červen byl naprosto skvělý. Mně ten den utíká mnohem rychleji, než jen s tebou. Teď už se opravdu nenudím. Sice nemám tolik času na své koníčky, ale o to víc si čas s vámi dvěma užívám. Škoda, že to tak nemůže jít pořád. Od začátku července jsi totiž začala znova s hysterickými scénami a to mnohem četněji a ostřeji. Tak snad budu příští měsíc psát, že tě to už zase přešlo.