Krásný den!
Jak už jsem psala na blogových stránkách na facebooku, i tady v posledním článku, první dny po příjezdu z porodnice byla u nás moje babička, Nely a Jiříkovo prababička Jiřa. Pomáhala mi hlavně s Nelou, aby se jí někdo více věnoval a neměla takový pocit odstrčení. Nevím, zda to byl nejlepší nápad, protože když pak babi odjela a Nela byla doma sama jen se mnou a s Jiříkem, byla mnohem hodnější a i jsme si to spolu více užívaly a mazlily se. Ale jsem moc ráda, že tu babi byla. Pomohla mi totiž nejen s Nelou, ale i s Jiříkem a to hlavně v době, kdy jsem ještě nebyla po porodu úplně zahojená a nemohla se tak hýbat. A navíc tím, že spala s Nelou, jsem nemusela vstávat v týdnu v pět, kdy šel manžel do práce, abych šla místo něj dolů k Nele a mohla jsem spát, jak dlouho jsem potřebovala. Oddálila jsem tak onen mateřský pocit vyčerpání a nevyspání, který je po porodu a většinou po celé šestinedělí (i déle) běžný.
Babi s Nelou držela statečně krok a řádily spolu doma i venku. Navíc se stihla věnovat i pejskům, což uvidíte později ve videu. :)
Ve skleníku na mě čekala džungle - a i když se muž snaží plít, tak stále čeká... :/
Na trampolíně se už Nela nebojí, ani sama, ani s námi. Ovšem má velmi specifický styl hopsání. :D
První dny byly sice někdy dost vypjaté, ale jinak byla náramná pohoda. A to dokonce i s Jiříkem v porodnici. Bála jsem se šestinedělí, protože mám ještě v čisté paměti, jaké peklo to bylo s Nelou. Nic takového se však nyní nekoná. Občas jsem unavená a nevyspalá, ale jsem spokojená a šťastná. A to je hlavní. :)
Vaše Sabi!
Sabi, užívej si toto období, i když je někdy šílené a člověk by za trochu spánku platil zlatem :) Mě docela mrzí, že už to nikdy neokusím :)
OdpovědětVymazat