Z rodinné kroniky: Vzácná návštěva...

...z Nýřan. Moje babička, Nelčina prababička, Květa jezdí opravdu jen velmi vzácně. Spíše jezdíme my do Nýřan a pak ji navštěvujeme. Když se zamyslím, kdy tady byla naposledy, tak to bylo před dvěma lety v létě. V době, kdy jsem stejně jako teď měla pár týdnů do porodu a už jsem si netroufala jet do Nýřan. A tak tehdy přijeli i s dědou k nám. 

Tentokrát už babička přijela sama. Děda je těžce nemocný a sotva chodí po bytě, natož aby zvládl tříhodinovou cestu vlakem s několika přestupy a přebíhačkou na autobus. To by na něj bylo opravdu moc. Mrzí mě, že jsem ho nemohla vidět, ale drží se se svou diagnózou moc statečně a tak pevně věřím, že se uvidíme v červenci, až budu mít za sebou šestinedělí a přijedeme do Nýřan na pár dní dovolené.

Kdyby babička mohla, jistě by jezdila častěji. Ale chápu ji, že to nemá vůbec jednoduché. Jednak má doma nemocného dědu, v domě v přízemí pak bydlí její maminka, které bude za dva měsíce 103 let a bohužel už ji tělo a smysly tak neposlouchají, jako dřív. Špatně vidí, slyší, v hlavě se jí to hodně motá a nechávat ji tam samotnou, to také není dobré. Sice je tam s nimi ještě můj strýc, ale ten na tom také není zdravotně nejlépe, je těžký cukrovkář a mívá dost nehezké záchvaty. Takže odjet na celý den - protože k nám to jinak nejde - to opravdu není jednoduché.

Asi už chápete, proč jsem napsala, že to byla opravdu vzácná návštěva. Moc si vážím toho, že sem babi takhle sama vyrazila. Navíc je klaustrofobik a cesta autobusem jí vůbec nedělá dobře. I to kvůli nám přetrpěla, aby nás mohla vidět.

Pevně věřím, že Nelinka a její kousky pro ni byly odměnou. Předvedla všechno, co umí. Zpívala, lítala, povídala, krásně se úplně sama najedla, čímž mě hodně potěšila (mohla jsem být na chvíli hrdá matka), ovšem také předvedla co dokáže, když se jí něco nedovolí - vztek, hysterický záchvat, pláč a křik, mlácení sebou na zemi a kopání...

No užila si to babi prostě se vším všudy. :) Navíc mám pocit, že se mohla Nelince věnovat mnohem víc, než doma, kde vaří a stará se o všechny a nemá na ni tolik klidu. Tady jsem se starala já, oběd jsem chystala také já a babi byla s Nelou. Přivezla jí samozřejmě hromadu dárků. Opět spoustu oblečení - mám pocit, že tolik toho v tom Tescu snad ani nemohou mít, oni to snad vyrábí naší babi na zakázku. :D A krásnou skládačku pro děti od dvou let, kterou hned Nela chtěla skládat, tak jsem zvědavá, jak dlouho jí bude bavit.

Já babičce za tuto návštěvu moc děkuji a doufám, že si to bude moc brzy zopakovat.