Měsíc třináctý - Anděl s ďáblem v těle


Je to tak! Další měsíc je pryč a ty jsi v září vykročila do druhého roku svého života. A to slovo "vykročila" už si můžu klidně dovolit. I když ještě nechodíš pořád úplně sama, den ode dne sleduji tvé pokroky a čekám každým dnem, kdy sama ujdeš víc. Zatím jsme ve fázi, kdy se pustíš, uděláš dva kroky a pak padneš po hlavě do sedacího vaku, čemuž se náramně řehníš. Společně se snažíme, abys chodila jen za jednu ruku. Někdy to ještě nejde a ty se motáš, jako po deseti pivech. Ale za chvíli zase najdeš rovnováhu a pelášíš a táhneš mě za sebou.

Stejně tak šikovná jsi i v mluvení. Opakuješ i zdánlivě těžká slova, na Barona už někdy zřetelně voláš Bárrrro! a to "r" ti krásně drnčí. Musím trochu smutně podotknout, že v posledních dnech pořád voláš tatínka. I v noci se probereš a místo "mama" voláš "tatoooo". Naučila ses to totiž díky říkadlu "Mámo, táto, v komoře je myš", kterou tě říkám už od miminka a ty mi teď přizvukuješ a zpíváš "táto, táto..." ta máma se ti tam prostě nějak ztratila...

Narozeniny
Své první narozeniny jsi ještě moc nevnímala. Víc jsme si je užili my - já, táta, tety a strýčkové, babičky a dědečkové, atd. Každý ti chtěl něco darovat a něco koupit. Od nás s taťkou jsi to dostávala trochu na etapy. Houpací opičku a houpačku do futer jsi dostala už v srpnu, odrážedlo zase pro změnu až po půlce září. Nemá smysl tady vyjmenovávat všechny dárky, protože bych určitě na nějaký zapomněla a pak by mě to mrzelo. Navíc by se určitě dotčeně ozvali ti, kteří ti ten zapomenutý dárek dali. Takže pryč od tohoto tématu. Ostatně, na fotkách toho je zdokumentováno dost.
Nejprve jsme slavili narozeniny doma, na dvoře, a přijeli i teta Pavla a strejda Vláďa, který tě viděl úplně prvně v životě. Nejdřív ses trochu styděla, ale pak už jste byli kamarádi. Druhý den jsme jeli k babičce do Kaplice, kde tě čekal druhý dort, a spousta dalších dárků. Také ti popřála Barunka s maminkou. Další den jsme jeli do Nýřan, kde se na tebe těšily další babičky a prababičky a také praprababička Boži (a samozřejmě i pradědečkové, nesmím na ně zapomínat). Babi Radka s nějakou oslavou nedělala zbytečné obštrukce. Prostě ti nakoupila nějaké dárečky, ty jsi měla v papírových ozdobných taškách a tak sis je vybalila, prohlédla a pak sis pěkně hrála. Větší legrace stejně byla, když začala babi Radka hrát na klávesy a ty jsi tančila, zpívala a pak ses přidala a třískala do kláves s ní.
Ani prababi Jiřa nevymýšlela oslavy a nachystala ti dárek v obálce. Uložila jsem ti ho na vkladní knížku a patrně to jednou oceníš mnohem více než teď. :) Babi kvůli nám přijela na jeden den z chaty, aby tě viděla. Tak moc se na tebe těšila.
V pátek jsme pak nachystali oslavu poslední, u prababi Květy a pradědy Míry. Čekal tě tam třetí a moc krásný dort - beruška a další halda dárků. Strejda Mírek všechno dokumentoval s kamerou, teta Lucka asistovala a praprababi Boži si tě také užila. Hrála si s tebou a i když už ve svém věku špatně vidí a slyší, dělala s tebou blbiny.

Musím se přiznat, že ten týden u našich jsem měla pocit, že tě někdo vyměnil. V noci jsi se sice budila, ale jen trochu a jen na čaj, spala jsi celou noc ve své postýlce a přes den jsi byla neuvěřitelně hodná. Vlastně to byl tento týden, který rozhodl o tom, že ti dávám mlíčko už jen před spaním a ráno po probuzení. Zdá se, že ti to vyhovuje, i když občas máš noci, kdy se budíš. Ale když se napiješ, většinou spíš dál. Snad to tak už vydrží a nebude zase nějaká změna.

S uspáváním stále bojujeme. Ale spíše já s tatínkem, než s tebou. Sama v klidu spát nepůjdeš a navíc ti prospívá chvíli se vyřvat. Když tě nechám večer řvát, tak pak lépe spíš. Jenže vysvětlit to tatínkovi je kříž. Nesnáší, když řveš, a že to umíš pořádně, to je tedy pravda.

Po polovině září se to nějak zlomilo a začala jsi opět zlobit. Nejprve jsi chytla rýmu, což pochopím - nebylo ti dobře, tak jsi byla mrzutá. Ale pak už ti nic nebylo a tys pokračovala. Kňourala jsi, řvala, bylas protivná... Možná se opět ozývaly zoubky, protože ty vrchní potvory ne a ne se vylíhnout. Máš je naběhlé dobře víc jak měsíc, už se zdá, že se musí proříznout každým dnem... jenže, jak dlouho se mi to už zdá? Se zoubkama zkoušíš opravdu hrozně.
Naštěstí dnes (30.9.) už se prořízly ty nahoře všechny čtyři - hurá!

SPANÍ U BABIČKY
V polovině měsíce babička postavila půjčenou postýlku od tety Blanky, taťka ji pořádně prošrouboval, aby přežila tvé řádění a spala jsi poprvé u babičky v Kaplici. Nebyl to žádný problém, protože jsi zvyklá být u ní celý den a spát tam přes poledne, takže ani v noci se nedělo nic významného. Větší strach, než že by byly problémy s tebou, jsem měla o dědečka...
Babička si to s tebou náramně užila a hned další týden si to chtěla zopakovat. Jelikož jsme s taťkou měli nějaké ježdění po doktorech, tak jsme toho využili. 
Jsem sice zvyklá, že jsi u babičky poměrně často, ale tohle je hodně dlouhé... Už se mi po tobě druhý den stýskalo a tak jsem jela večer pro tebe i s tatínkem, abych viděla, jak jsi nadšená, že nás (MĚ) zase vidíš. A to jsem teda viděla.... :/  Z tatínka jsi se mohla pos... pokakat, ale maminku jsi přehlížela, odstrkovala. Vyloženě jsem tam byla navíc. No nic, asi si na tohle budu muset začít zvykat...

CHODÍM SAMA, MÁMO!
Už někdy od poloviny léta očekávám každým dnem, kdy se pustíš a pomašíruješ sama. Nevím přesně, který den se ti to podařilo poprvé, ale zkrátka a dobře, už chodíš sama. Sice ještě ne pořád a daleko, stále ještě se jistíš nábytkem, chodítkem, či mojí rukou, ale snažíš se. Tu a tam se pustíš, uděláš pár kroků sama, ujdeš metr, dva, pak zase spadneš. Ale už je to zase o něčem jiném... :)

PAPÁNÍ - NEPAPÁNÍ
Už nějakou dobu se zdálo, že tvé nejoblíbenější slovo je "papat". Kamkoli jsme přišly, když jsme spolu jely autobusem, když jsme šly na návštěvu, k doktorce, stále jsi hlásila "papat". Doma jsi neváhala stáhnout z topení uschlý chleba a rohlík a tvrdý ho chroustat, otevřít koš, vyndat si prázdný kelímek od jogurtu a vylizovat ho, klukům ujídat v nestřeženém okamžiku z mísy granule... A já už nevěděla, čím tě krmit, abys podle mých domněnek neměla hlad.
U paní doktorky však tvá nadměrná konzumace jídla nebyla poznat. Nepřibrala jsi navíc ani půl kila. A aby to nebylo tak jednotvárné, začala jsi mě pro změnu trápit tím že nechceš jíst. Ani na jogurt, ani na rozmixovanou broskev, ani na špenát s bramborem a kuřetem neotevřeš pořádně pusu. A to jsou při tom dobroty, které máš nejraději. Vždycky si jen tak zobneš ze špičky lžičky, aby se neřeklo, zuby máš zatnuté a nechce se ti otevřít pusu... Nevím, zda na tebe něco leze, protože už zase kýcháš a máš nudle jako opratě, nebo to jsou ty horní zoubky, co už jsou venku skoro všechny čtyři... Jen doufám, že to nebude trvat dlouho.

A to by tak bylo k tvému třináctému měsíci vše. Z oplácaného miminka se nám pomalu měníš v krásnou slečnu, rychle se učíš, všechno tě náramně zajímá. Tak snad ti to vydrží i nadále. :)


Komentáře

  1. jééj super mamičkovský blog aj ja mam mamičkovský hned idem dat odber vela stastia v blogovani ti prajem ;) a vela uspesných clankov :)

    http://teenmumy.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  2. Moc hezky napsáno, je krásný vidět, jak roste a dělá pokroky před očima viď? :) I když je to zlobidlo :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)