Těhotenský deník *1 - Tak kde je ta druhá čárka?


Krásný den!

Minulý měsíc jsem psala, že jsem se rozhodla, že Nele pořídíme sourozence, aby nebyla sama. Přece jen, bratrance a sestřenice bude mít daleko, tady moc širokou rodinu nemáme, tak ať má nějakého parťáka, nebo parťačku do života. Musím přiznat, že jsem byla asi rozhodnutá o něco víc, než manžel. Tomu se do toho nejprve moc nechtělo, že to promyslí, ale pak přišel s tím, že to není tak špatný nápad.
Jelikož manžel spí stále v ložnici sám, pouze se psy a já jsem s Nelou v pokojíčku, jsem smířená s tím, že budu mít v noci děti obě. Sice mám spásnou myšlenku, že Nela bude spát s tatínkem v ložnici a já s prckem v ateliéru na gauči, kam za námi může ráno Nela přijít, až manžel odejde do práce, jenže to půjde pouze za předpokladu, že bude Nela spát celou noc. A v klidu. I když už jí teď v noci nekrmím, tak se budí, takže zatím je to opravdu jen nadějná myšlenka. Spíše se smiřuji s tím, že budu ve dne v noci skákat kolem obou.

Ale tohle není to, o čem jsem chtěla psát. Chtěla jsem se vám svěřit s prvními týdny mého nového těhotenství. I když se říká, že se má těhotenství tajit do konce prvního trimestru, nehodlám to dělat. Vlastně ani moc nemůžu. Za chvíli vám popíšu proč. Vím, stát se může cokoli a možná ani "těhotenstký deník" nedokončím a všechno dopadne, tak, jak nechceme. Ale já si nehodlám to špatné připouštět. Žiju tím, co je teď. :)

Jelikož jsme původně takhle rychle nové miminko neplánovali, pobírala jsem až do července rodičák do tří let věku dítěte, tedy 7000Kč měsíčně. Až nyní jsem ji navýšila na nejvyšší možnou 11500Kč, ale samozřejmě jsem věděla, že pokud se to podaří a otěhotním hned, přijdu o spoustu peněz z toho státního balíku 220.000Kč, který se matkám, popř. otcům dává. Takže co? Chvíli počkat a riskovat, že se druhé miminko nebude dařit a my pak zůstaneme zcela bez rodičáku, nebo do toho jít hned a když se to podaří rychle, přijít o státní peníze? My jsme se rozhodli pro druhou variantu, ovšem že to bude takový fofr, to jsme nečekali...

Jak už to u nás žen bývá, tyhle mateřské tužby řídí místo mozku spíše hormony. Proto, i když jsem věděla, že by bylo vhodnější otěhotnět až později, přemýšlela jsem úplně jinak. Sledovala jsem své tělo, při předpokládané ovulaci jsem "dělala oči" na tatu... No zkrátka, neponechávala jsem to náhodě. :)

Koncem srpna, týden před očekávanou menstruací jsem začala slabě krvácet. Jelikož to trvalo jen tři dny, začal mi v hlavě hlodat červíček... Že by to bylo hnízdění? A tak jsem vyrazila do lékárny a koupila si testy. Rovnou dvě krabičky po dvou testech. Moje rozumné JÁ mi říkalo, ať neblbnu, že je to brzy, moje netrpělivé a mnohem silnější JÁ mě donutilo test udělat. A? Nic... pusto, prázdno, bílo, pouze kontrolní čárka.

Na to jsem odjela k našim a testy úmyslně nechala doma. Naivně jsem si myslela, že to vydržím netestovat, dokud nepřijedu. Jenže jsem to nevydržela. A už v pondělí, nebo v úterý jsem si musela udělat test. Negativní... Pak pro jistotu ještě jeden - také negativní...

Ve středu jsem opět trochu krvácela, tak jsem si řekla, že je to jasný, blbnu tady jako trdlo a při tom se nic neděje... Jenže ráno už po dalším krvácení ani stopa. Ani další den, ani ten další... V neděli jsem si udělala k snídani v 9:15 rošťáky z kuřecího masa, samozřejmě bez přílohy, pak mi bylo blbě... No divíte se?

Na další test jsem si musela počkat až domů. Plánovala jsem si, jak si v pondělí ráno přivstanu, počůrám papírek a pak nechám test - pokud tedy bude konečně pozitivní - tatovi na lince u ranní kávy, aby ho viděl hned jak bude vstávat. Ovšem mé netrpělivé JÁ opět zasáhlo a tak jsem si udělala test ještě v neděli, hned, jak jsme přijeli od našich. Kufry nevybalené, manžel hladový a já mu ukazuju papírek se dvěma proužky.

"Co to jako je?" Ptá se.... Po vysvětlení zcela nesmyslně odchází do špajzu, aby dal nažrat psům... Tak mu to opakuju a ptám se, co on na to. Místo odpovědi na mou otázku konstatoval, že to ještě nikomu říkat nebudeme a zase mluvil úplně o něčem jiném.

No tata byl očividně hodně zaskočen a chvilku mu trvalo, než to vydýchal. Což zase zaskočilo mě. Na pozitivní testík, když jsem čekala Nelu, reagoval rozhodně vřeleji... Na jeho příkaz, nikomu nic neříkat, jsem to samozřejmě musela vykecat, ale jen pár nejbližším kamarádkám. A druhý den mě čekalo překvápko.

Manžel si to zřejmě nechal projít hlavou, do druhého dne zcela otočil a navrch to hned vyžvanil v práci, takže zatímco já jsem musela mlčet, u něj to věděla snad celá fabrika.
A tak je to u nás pořád... :)

Doufám, že vás můj článek moc nenudil. Ráda bych psala pravidelné příspěvky "těhotenského deníku". Tak mi dejte popřípadě vědět, jestli o to vůbec stojíte. :)

Vaše Sabi

Komentáře

  1. Tak to gratuluji,strašně moc držím palce a přeju pevné nervy. :-) Já mam děti dva roky od sebe a je to peklo. :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Gratulujem !!! A presne niektore veci clovek neovplyvni , my o prve mimco prisli a to som sedela doma na gauci , v druhom tehotenstve sme leteli na koniec sveta a o par dni mam termin a vsetko v pohode :) takze este raz drzim prsty www.fashpirationsblog.wordpress.com

    OdpovědětVymazat
  3. No nekecej, tak to moc gratuluji a držím palce, ať je všechno v pořádku hlavně! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Sabi, tak to moc gratuluji, to byla opravdu rychlovka :) Přeji hodně štěstíčka a ať vše dobře dopadne :)

    OdpovědětVymazat
  5. Take se pridavam ke gratulantum a preji hodne stesticka :-)

    OdpovědětVymazat
  6. :-) veľmi milé čítaníčko :-) Pripájam sa ku gratuláciám.

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj, všem moc děkuji za přání a podporu. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)