Tak tohle je téma, na které mě přivedl jeden článek, který jsem přečetla dneska ráno. Byl z blogu Terezky Kráčmarové a pokud byste si ho chtěli přečíst, určitě ho doporučuji, stejně jako celý její skvělý blog. Odkaz vám dávám zde.
Terezka se ve svém článku zaměřila na témata, o čem bychom jako blogeři neměli psát, protože údajně tyto články nikdo nečte. Podle mě, však byl tento článek opravdu hodně subjektivní a Terezka při tom odhalila jen jednu stranu pomyslné mince. Opravdu tyto články nikdo nečte? Tak proč o nich píše tolik lidí? A proč mají některé z blogů s těmito články takovou sledovanost? Na druhou stranu také otázka je, zda takové články píšeme pro to, aby byly naše blogy čtené, nebo prostě proto, že nás samotné to baví.
A tady se mi naskytla otázka: Pro koho vlastně píšeme blogy? Pro naše čtenáře, nebo pro sebe? Děláme to proto, že nás psaní baví a rádi sdělíme svůj názor, nebo proto, že chceme být populární, mít vysokou sledovanost, hodně lajků na facebooku atd.?
Tohle je totiž ta druhá strana mince. Jedna věc je, psát takové články, které bude číst hodně lidí a druhá je, psát to, co mě baví. Jestli to přečte dvacet lidí, nebo dva tisíce, to už je pak věc druhá. Tady si totiž musíme ujasnit, co vlastně chceme a co od našich blogů očekáváme. Nejsme každý Dominik Landsman, Maruška Doležalová, holky z Cup of style apod.
Takže, jak to tedy je?
Když se zamyslím nad tím, jak to mám já, píšu od každého trochu. Ano, najdete u mě fotky, úvahy, i články o kosmetice, oblečení a recepty, stejně jako cestování a maminkovské problémy. Unboxingy sice dělám, ale dělám je na knižním blogu. Mám to totiž tak, že knižní unboxingy ráda sleduji, kvůli tipům na knihy. Ne vždycky totiž čtu recenze. Musí mě jednak kniha zaujmout a navíc, pokud je to kniha, kterou mám sama v hledáčku, recenze hned nečtu, abych při psaní vlastní recenze neukradla nevědomky cizí názor. Přece jen, naše mysl je věc ošemetná, že... Navíc když si přečtu nějaký názor na knihu, obvykle na něj pak myslím při čtení a mnohdy ovlivní to, jak se mi kniha líbí, nebo naopak nelíbí. A proto mám raději unboxingy. Tady vidíte, že takové články mohou mít svůj význam...
Terezka zmiňuje, že zbytečné je fotit outfity, že to má smysl, jen když má někdo opravdu šílený, či naopak vytříbený zajímavý styl. Tady souhlasím, i když sama občas udělám nějaký outfit. Nefotím každou pitomost, co si koupím. Opravdu nevidím důvod, ukazovat, že jsem si koupila kalhotky, ponožky a podprsenku. Ale když se mi něco líbí a chci se podělit s ostatními, proč ne. Ostatně, pokud se to někomu nelíbí, ať článek nečte.
Nebudu se tady rozepisovat o všem, co Terezka zmínila a co se svým bezvadným lehce ironickým stylem komentovala, kritizovala, atd. A cílem mého článku není ani obhajoba, proč takové články já sama píšu. Mým cílem je ukázat, že každý článek má svého čtenáře a pokud se mi něco nelíbí a nechci to číst, tak je nejjednodušší to prostě nečíst! :)
Ale já se tady "vykecávám" a pořád jsem se ještě nevyjádřila k tomu, pro koho vlastně píšu blog. Píšu ho pro své čtenáře. Samozřejmě! Ale píšu ho proto, že mě to baví a tudíž vybírám témata, která mě baví. A jelikož jsem celkem duše přelétavá a ráda zkouším nové věci a každou chvíli mě chytí něco nového, je to znát i na mém blogu. Já vím, že pokud bych měla blog zaměřený čistě třeba jen na kosmetiku, určitě by se to líbilo více čtenářům, protože by tam nebyly články, o které nestojí. Jenže to by pak zase přestalo bavit mě. A to je také špatně. Proto mám na blogu plno témat a ať si každý čte, co ho zajímá. Samozřejmě vidím, kolik lidí otevřelo můj článek (a možná i přečetlo), ale přece nebudu psát jen podle sledovanosti. To fakt není můj cíl.
Stejně jako není můj cíl SBÍRAT lajky na facebooku, pravidelné čtenáře na googlu a podobně. Pokud je mám, jsem moc ráda. Ale chci, aby tihle čtenáři tu byli proto, že je můj blog opravdu baví a ne proto, že jsem si někde vyžádala lajk za lajk a podobně. Párkrát jsem zkusila takový status na facebooku. Chtěla jsem vidět, kam to povede. Proč to dělá tolik blogerů? A kam to vedlo?
K tomu, že jsem měla ve sledování blogy, které mě nezajímaly a mnohdy jsem vůbec netušila, proč tam jsou. Samozřejmě časem už jsem zapomněla, že jsem lajkovala a dávala sledovanost v rámci nějaké výměny, nebo dokonce soutěže. Což je další oříšek...
Přiznávám, i já sama jsem zpočátku do soutěží dávala tyhle podmínky - sledovat na FB, na googlu a pod. Ale už to dělat nebudu. Právě z důvodů uvedených výše. Já nestojím o lajky, které mi dali lidé kvůli nějaké soutěži a víckrát si již stejně můj blog nepřečtou. Chci, aby to byli lidé, kteří můj blog sledují, protože se jim líbí a baví je číst mé články. A že jich je málo? No a co? Ale jsou to lidé, kteří o to opravdu stojí... Však ve finále články otevře mnohem více čtenářů, než jen ti pravidelní. :) Každý třeba nemá profil na googlu a tak, že...
Byla bych hodně nerada, aby si někdo výše uvedené přeložil mylně. To, že nepodporuji "povinné" lajky v rámci soutěží ještě neznamená, že je špatné prosazovat a sdílet svůj blog. Přece jen, je jich dneska spoustu a pokud se chci zviditelnit, měla bych články a blog někde prezentovat. Skvělé jsou k tomu sociální sítě jako facebook, Instagram atd. Proti tomu nic nemám a sama to hojně využívám. jako bloger, i jako čtenář. A musím říci, že tam mnohdy objevím zajímavé články a ještě zajímavější blogy, které pak začnu sledovat a číst pravidelně a jsem za tuhle propagaci opravdu ráda.
Takže ne všechno lajkování a sdílení je špatné. :)
Doufám, že jsem vás svými názory moc nenudila a pokud jste vydrželi a dočetli až sem, budu ráda, když mi napíšete do komentářů svůj názor. :)
Děkuji moc! vaše Sabi! :)
Páni, to je skvělé, napsat jako reakci na můj článek taky článek :O Napsala jsi to skvěle, hlavně mě potěšilo, že tě to donutilo se nad tím až tak zamyslet, že jsi o tom sepsala takový sloh.
OdpovědětVymazatJe pěkné, když lidé píšou blog pro radost, je to milé a je to i hodně znát na obsahu. Nucené články o tom, co si člověk koupil, jen proto, aby na ten blog měl přidat, podle mého prostě nejsou zajímavé. Ale pokud z toho článku je cítit nadšení, objeví se v něm nějaký tip, přidaná hodnota, pak to člověk musí ocenit.
Jsem ráda, že ten můj článek bereš s tou mojí příznačnou ironií a doufám, že to tak udělali všichni, protože jinak bych teď vypadala jako největší diktátor v celé blogosféře :D
To s těmi unboxingy je zajímavé a vlastně takhle to ten smysl dává.
Tvoji otázku, pro koho blog píši, by si měl zodpovědět každý před tím ,než si blog založí. Zaměřit se na cílovou skupinu, mít svůj styl psaní. A taky podle toho vyhodnotit, co by mé budoucí čtenáře mohlo bavit a co nikoli. A pokud o tom chci i tak psát, je dobré to vymyslet tak, aby je to bavilo, zpracovat to nějak jinak.
Děkuji ji ti za tento článek, je to prostě pecka, úplně koukám a dělá mi neskutečnou radost, že to mohlo někoho přivést k dalším úvahám. Wow.
Přeji ti hodně úspěchů s tvými blogy :)
Ahoj Terez, děkuji za super komentář! :) Jsem ráda, že se nezlobíš, že jsem na tvůj článek reagovala. Nemohla jsem si pomoci. Ale prostě jsem ho musela "doplnit". :)
VymazatI tobě přeji hodně úspěchů s blogem. Hlavně si udrž jeho kvalitu a svou lehkost psaní i tu pověstnou ironii. Je to opravdu skvělé. Tvé články se čtou moc dobře! :)
Sabi, pěkný a zajímavý článek a určitě juknu i na ten Terezky. S tím roztříštěním zájmů to mám stejně, baví mě omalovánky, fotografování, ráda jezdím na výlety a hodím potom fotočlánek, sem tam recept, výjimečně kosmetika. Ale proč ne. Kromě knih, kterým můžu věnovat jeden samostatný blog, nemůžu další věnovat konkrétnímu zájmu, protože jich je prostě víc. Samozřejmě převládají fotočlánky různého tipu, ale doufám, že i proto čtenáři na můj blog chodí. Píšu jak pro čtenáře, tak pro sebe a o věcech, které baví mě. Blogosféra je tak pestrá :) A propagovat blog je samozřejmě potřeba. Pokud ho nikde neukážu, jen opravdu minimum lidí můj blog objeví. Takže ano... prezentace na sociálních sítí, na FB skupinách má svůj velký význam. Ale lajky nechci sbírat pomocí podmínek v soutěžích apod., protože přesně jak píšeš, spoustu lidí dá lajk jen pro tu podmínku, ale víckrát na blog nekoukne. Neříkám, že jsem to nikdy neudělala, ale prostě časem na to člověk přijde a ví, že je to hloupost. A dost často se mi stane, že na blozích s málo čtenáři najdu zajímavější články než na blogu se stovkama odběratelů. Asi je to individuální, nevím :)
OdpovědětVymazatMěj se krásně, Sabi :)