Měsíc šestý - velké změny a velké návštěvy

Šestý měsíc tvého života byl především ve znamení větších změn a mnoha návštěv. Ne snad, že bys viděla nějaké nové lidi. Možná někoho ano, ale většinou za námi buď přijeli ti, které již znáš, nebo jsme se na výlet vydaly my dvě. Ale pěkně popořádku…

Na začátku února byly v plzeňském kraji jarní prázdniny a tak přijela babi Radka s tetou Luckou za námi do Velešína na celý týden. Jelikož bylo snad nejhorší počasí z celého měsíce, z plánovaných výletů nic nevyšlo. Jen jeden den jsme se jely podívat do Krumlova, holky proběhly pár muzeí a pak už začalo pršet. Druhý den v Kaplici byl ještě horší. Tehdy jsi poprvé baštila s námi v restauraci. Zatímco my jsme si v pizzerii daly oběd, ty jsi řádila v kočárku a tu a tam sis milostivě cucla mlíčka. Chtěla jsi hlavně spát, takže celou následující procházku po Kaplici v dešti jsi prospala.

Následující týden byl pro maminku očistec. Rozmazlená tím, že kolem tebe předchozí týden pořád někdo skákal, jsi neustále kňourala a dožadovala ses pozornosti. Jakmile si tě někdo dostatečně nevšímal, začala jsi vřeštět a jelikož jsem už s tebou byla doma zase sama, dávala jsi mi pěkně zabrat. V noci jsi odmítala spát sama, řvala jsi před spaním, budila ses… a tak nastaly první velké změny. Rozhodla jsem se, že se s tebou přestěhuji z pokojíčku do ložnice, kam jsme sice přenesli postýlku, ale většinou tam jen usínáš. Když se v noci začneš budit, maminka se vzdá a při vidině sladkého spánku si tě vezme k sobě do postele. Máme celé letiště pro sebe, takže je to zatím pohodička. J S tím také pominulo hodinové houpání před spaním. Rozhodla jsem, že už to prostě takhle dál nejde, takže pokud neusneš při večerním papání sama, nechám tě chvíli vyřvat a pak tě uhladím a usyčím (šššššš) v postýlce. Nezvedám, nehoupu, nechovám a zatím to funguje. Tak snad se opět něco nezmění… Mně tohle období celkem vyhovuje. :)

Následovala další návštěva u nás ve Velešíně. Pouze sobotní, ale za to krásná. Přijela k nám prababi Jiřa s tetami Romčou a Nikčou. Dostatečně si tě pochovaly, pomuchlaly, teta Nikča se s taťkou prošla s kočárem, aby mohla doladit plánovaný závod v bahně, a pak jste se fotily. Měla jsem nové fotografické pozadí v ateliéru, tak bylo třeba ho vyzkoušet.

Hned další víkend, abychom z těch návštěv nevypadly, přijela prababička Květa i s pradědou Mírou. To je ten věčně nabručený, co se směje, jen když tě vidí. Moc ses jim líbila, protože už jsi tou dobou měla nové chodítko, ve kterém vyvádíš úžasné alotrie a tak se měli na co dívat.

Tím se dostávám ke druhé velké změně a tou je kočár. Z hlubokého retro kočáru, který si maminka vysnila, už jsi vyrostla a tak se musel přehodit na sportovní korbičku. Jenže ouha… ta vypadala v retro stylu tak strašně a navíc nešla zcela položit, že jsme se s tátou rozhodli, koupit sportovní kočár úplně nový. A tak se teď vozíš v novém „voze“ – Britax B-Agile a vesele si tam chrupkáš, zatímco maminka objevuje kouzlo moderního kočárku – řízení jednou rukou. Tu druhou má totiž volnou a tak ji využívá a drží v ní knihu. Ve Velešíně sice lidé koukají někdy divně, když mě vidí, jak jedu s kočárkem a u toho si čtu, ale oni si časem zvyknou. J

A už se dostávám ke konci měsíce a k poslední návštěvě. Tentokrát nikdo nepřijel k nám, ale naopak my jsme po dvou a půl měsících jely k babičce Radce do Nýřan. V pátek nás sem tatínek dovezl autem, protože jsem usoudila, že vozit tě na břiše vlakem už moc nejde – vážíš přes 9kg. A tak jsme tady i s foťákem, chodítkem, počítačem atd., takže maminka může pracovat – masírovat a zároveň točit, fotit a psát, zatímco ty si hraješ na dece, nebo v chodítku a ukazuješ, že snad už protivné období na chvíli pominulo a maminka bude mít zase chvilku klid nejen na čtení, ale především na psaní. Má plno plánů, tak snad to stihne, než začnou růst zoubky a klid pomine.

Je ti krásných 6 měsíců, vážíš přes 9 kg, nemáš ještě žádný zub, ale za to začínáš lézt a čile válíš sudy ze zad na bříško a naopak. Nechat tě chvíli na dece už začíná být nebezpečné a tak brzy budeme stavět v obýváku ohrádku. Jsem zvědavá, jak dlouho v ní vydržíš, než se začneš bránit omezení a jak dlouho to vydržíme my s tatínkem poslouchat. Ono to vlastně ani tak nebude o tobě, jako spíš o naší výdrži. J

Také bychom s tebou konečně rádi začali chodit plavat, jen je třeba dořešit kam… Tak třeba v dalším díle deníčku budu psát, jaký je z tebe vodníček. Ale o tom už opravdu příště…