Recenze: Jarmila Stráníková – Meluzína

 

Horory odehrávající se ve starých domech patří mezi mé oblíbené. A ač se může zdát, že už jich bylo napsáno mnoho a jakékoli další téma by bylo jen ohrané klišé, není tomu tak. Navíc kvalitní horor umí napsat i české autorky. Ne, nebudu tady psát o svém románu Prokletí Schwartzovy vily 😊, nýbrž o nejnovější knize Jarmily Stráníkové – Meluzína.

O čem je kniha Meluzína

Kdo je meluzína, asi každý ví. V této knize je k ní připodobněno podivné kvílení a nářek, který se ozývá ve staré vile rodiny Berglových. Tu si zakoupí se svou tetou Monika, architektka, která dobře ví, jak starý dům rekonstruovat. Výběrem tohoto domu si splní s tetou svůj sen. Jenže než se stihne koupě domu provést, teta zemře. A tak odjíždí Monika do nového domova sama. Bydlí v karavanu na svém novém pozemku, aby mohla vila nejprve projít potřebnou rekonstrukcí. Hned první den se seznamuje s majitelem vily, Alexem Berglem a jeho rodinou. Pociťují k sobě překvapivou náklonnost, ale ani jeden z nich se zřejmě nechce hned vázat.

To, co vypadá zpočátku jako romantický příběh, se brzy zvrtne. Sledujeme partu přátel v čele s Kristýnou Berglovou, které chtějí odhalit záhadu kvílející meluzíny. Odhalujeme spolu s nimi I s Monikou paranormální jevy a “strašidla” a zjišťujeme, že vila má opravdu temné tajemství. Zkrátka napínavý román, od kterého se nedá odtrhnout.

Jak se mi kniha líbila

Na počátku románu jsem měla pocit, že to bude něco spíše ve stylu Nory Roberts a jejích románů, kde se prolíná současnost s minulostí a hrdinové odhalují tajemství starých domů. Očekávala jsem více romantiky a méně “temna”. Brzy jsem však pochopila, že stejně jako u Balady pro Emily se ani tentokrát autorka s hrdiny nebude mazlit a se čtenářem tudíž také ne. Dostala jsem kvalitní plnohodnotný horror z českého prostředí, který by se však mohl klidně odehrát kdekoliv jinde na světě. Na základě strašlivého tajemství z minulosti, které autorka zkušeně dávkovala opravdu jen po troškách, mě udržovala v napětí až do samotného konce. A I když jsem některé záhady a tajemství odhalila už pv průběhu čtení, ničemu to nevadilo.

Jestli něco Jarmila Stráníková opravdu umí, tak je to dokonalé vylíčení napětí a husté atmosféry. Do románu mě vtáhla hned po prvních stránkách a já měla pocit, že žiju v karavanu vedle staré vily spolu s Monikou. Bavilo mě odhalování tajemství minulosti a překvapilo mě, že tentokrát se v té minulosti nešťourala Monika, jako hlavní hrdinka, nýbrž parta puberťáků. Oživilo to děj a odlišilo to knihu od mnohých jí podobných. Svěží dech dodal I policista, který se soustředil na současné I nedávné případy, které s vilou souvisely. Celkově se mi líbilo, že tajemství se neukrývalo jen v hluboké minulosti, která toho všeho byla příčinou, ale nechyběly ani “mladší” zločiny, které nám autorka postupně odkrývala. Samotného pachatele však prozradila až v samém závěru.

Konec knihy byl pro mě na jedné straně očekávatelný, ale byla jsem zvědavá, jak se Jarmila popasuje s jednotlivými postavami, které byly do všeho zapleteny. Jo, bylo to drsné, to nepopírám, ale moc se mi to líbilo!

Kdybych měla porovnat Meluzínu s Baladou pro Emily, bude to hodně těžké. Obě knihy jsou naprosto vynikající. Zatímco Balada pro Emily byla vystavěna na reálném základě, Meluzína je čistě autorčina fantazie. Přesto se mi asi Meluzína líbila ještě o kousíček vice, než předchozí kniha.

Vím, že autorka teď píše knihu z jiného žánru, ale doufám, že se k hororu vrátí, protože jí dokonale sedí. Navíc ilustrace Jiřího Dvorského dělají z knížky vydané v nakladatelství Rosier hotový skvost, který musí mít v knihovně každý milovník hororů a příběhů o starých domech.

Hodnocení: 93 %

Knihu Meluzína vydalo nakladatelství Rosier.