Jaký byl náš říjen

Říjen je pryč a já snad poprvé po delší době nemám pocit, že by to byl takový fičák, jako v předchozích měsících. Ne, že by toho bylo méně. Spíš naopak. Ale asi už jsem si zvykla. :D Anebo jsem se prostě zaběhla v zavedené rutině, která jen občas zaznamenala nějaké výkyvy.

Tentokrát mám malé překvápko - i pro mě. Po dlouhé době se mi fotky nahrály postupně, tak, jak běžel říjen. Tedy nebudu popisovat fotky a vyprávět od konce. Jupí :D

Hned první společný víkend s dětmi v srpnu jsme si vyrazili na dva výlety. První jsme zvládli i přes nepříznivé deštivé počasí poměrně dobře. Bylo to na den otevřených dveří do budějovického Depa. Ani jsem nečekala, jak moc je to bude bavit. Procházeli jsme různé mašiny, prolézali lokomotivy, děti hrály různé hry a svezli jsme se i historickou parovkou. Sice jen na nádraží a zpět, ale v té zimě to úplně stačilo.

V neděli jsme se vydali do Třeboně, kde jsme se setkali s kamarádkou Katkou a její dcerkou Viky, které jsme poznali ve Slovinsku. Naším cílem byla opět historická lékárna. Probíhají tam různé akce pro děti a tentokrát si nachystali Bleší cirkus. Byla jsem zvědavá, co z toho vyleze, ale bavili jsme se dobře všichni.

Děti se učily žonglovat s různými věcmi, střílet z kuše a pak jsme sledovali "bleší cirkus". Pro nás dospělé to byla hlavně legrace, ale děti tu fiktivní neviditelnou blechu artistku sledovaly s nadšením. Poté jsme si pohráli s různými hlavolamy a dali si dortík, domácí limonádu a kávičku v tamní kavárně.

Jelikož byl v říjnu týden knihoven, užila jsem si po delší době i setkání se čtenáři. První jsem měla ve školce a škole s těmi nejmenšími. Druhé hned další den v Besednici v knihovně, kde jsem si na paní knihovnici Martinku vymyslela husarský kousek. Vezla jsem s sebou čerstvou novinku - Vraždu na zámku, tak jsem ji požádala, aby mi ji pokřtila. Zhostila se toho skvěle a dokonce měla překvápko i pro mě. Přizvala druhou kmotru, zastupitelku obce Komařice, ve které se román odehrává. I když v knize jsem obec opět trochu přejmenovala.

Po dlouhé době jsem také viděla naše morčátka, Bublinku a Šmudlinku, které si teď užívají život v blahobytu u mojí kamarádky a jejích dětí.

A tady už je Miuška chytající bronz v obýváku na gauči :D

Následující víkend byl bez dětí. S kamarádkou Jaruškou jsme vyrazily na trhy v místním zahradnictví, daly si tam něco dobrého na zub a pak si v parku udělaly podzimní fotky.

A tady už je naše tvoření. Moje příprava na výtvarku s dětičkami v ZUŠ a některé jejich práce. Více jste mohli vidět v nedávném článku.

A říjen byl také fotbalový. Náš Jiřík už hraje několikrát měsíčně. On je ten s pětkou na zádech. :)

A ještě trochu podzimního tvoření...

Když není čas na výlety, chodíme s dětmi a Miuškou alespoň na procházky. Podzim je k nim jako stvořený. Nádherný les všude kolem nás.

Čas jsem si udělal i na čtení. A nejen já. Četly i děti...

Na konci října jsme se pustili do pečení lineckého. Ne, že bychom nemohli vydržet do Vánoc. Děti měly přinést něco dobrého na Halloween do školy. A tak jsme pekli. Hlavně tedy Nelinka.