Přečtěte dětem DVĚ POHÁDKY s nádhernými ilustracemi

Nakladatelství Portál minulý měsíc vydalo novou knihu pro nejmenší s názvem DVĚ POHÁDKY. Je to sice jedna kniha, ale obsahuje rovnou dvě známé pohádky, které převyprávěla Mária Razusová - Martáková (Jak šlo vejce na vandr) a Margita Príbusová (Tři prasátka). Vladimír Král je navíc doplnil naprosto úchvatnými ilustracemi. A přestože jednu z pohádek už doma máme v jiné knížce, zatoužila jsem i po této. Ty ilustrace mě totiž úplně dostaly.

Knížka je vyrobena tak, že ať ji otočíte z jakékoli strany, vždy čtete jednu z pohádek. Na jedné straně začíná pohádka Jak šlo vejce na vandr a na druhé pak Tři prasátka. Kniha je ilustrovaná úplně celá, včetně vnitřních stran desek. Nenajdete jediné volné místečko, jediný kus bílého papíru. Všude jsou překrásné syté kresby - ilustrace Vladimíra Krále, které mi připomínají trochu tvorbu Adolfa Borna.

Pohádky jsou psány tak, aby zaujaly i ty nejmenší "čtenáře", především malé posluchače. Dokonce i Nela, která má pořád ještě problém se soustředit, když jí čtu, a snadno se nechá lecčíms rozptýlit, seděla kupodivu vzorně a poslouchala. Kladla otázky, když jsem četla, co jsou zvířátka na obrázku, napovídala mi, jak tato zvířátka "dělají". Schovala jsem knížku Nele do tašky od zajíčka, takže si ji vytahovala spolu s dalšími dárky, ale jak ji viděla, držela ji a nechtěla pustit. Dokonce byl problém Nelu přesvědčit, ať se s knížkou vyfotí. Odmítala ji držet tak, aby byla knížka vidět. Co kdyby si ji náhodou zajíc chtěl vzít zase zpátky. :)

Zažila jsem při čtení i trochu horkou chvilku, pro mnohé asi i úsměvnou. V pohádce Jak šlo vejce na vandr potká vajíčko vola. Vysvětlit Nele, že na obrázku není kráva, nýbrž vůl a kdo to vůbec vůl je, to mi dalo vážně zabrat. Ve finále jsem se snažila přiblížit situaci na nás - na rodičích. Se slovy maminka je kráva a tatínek je vůl, jsem si ovšem pěkně naběhla. :)

Nele je přes dva a půl roku a je tedy pravda, že na ni byly pohádky trochu moc dlouhé. Musela jsem každou číst na dvakrát, přičemž jsem vysvětlovala, že nemůžeme vždy začínat od začátku, neboť bychom se s její kolísající pozorností postupem čtení nikdy nedobraly konce. Ale zase je pravda, že u předchozích knížek to bylo podobné, ale tím, jak Nela příběh už znala a více si užívala text i obrázky, vydržela pak poslouchat déle, až jsme se dopracovaly k pohádce na jeden zátah. Tuto knížku máme zatím krátce, takže věřím, že se dopracujeme rovněž k vychutnání si celé pohádky najednou.

Text je psán opravdu jednoduše a občas jsou přidány i verše. Především prasátka a vlk, v pohádce Tři prasátka, hovoří ve verších. Doslova si zpívají písničku:

Mám domeček slaměný,

jsem v něm moc spokojený.

Dveře zavřu na petlice,

vlk nemůže do světnice.

Ne vždy jsou rýmy tak pěkné, jako u prvního prasátka a slaměného domečku. Písnička se opakuje, a verš zůstává stejný, i když je domek "dřevěný" a posléze "cihlový". Především u posledního už se nám rým poněkud ztrácí... Ale možná je to tím, že autorka je Slovenka. Nejsem si úplně jistá, jak by verše zněly ve slovenštině, ale možná by se přece jen více rýmovaly. Dětem to ale očividně nevadí. Hlavní je, že pohádka zaujme. Ovšem ve chvíli, kdy se podobný text opakuje u druhého i u třetího prasátka, Nelčina pozornost zakolísala a určitě to nebylo délkou textu. Spíše ji nebavilo poslouchat to samé dokola. Tudíž jsem si pro ni text trochu upravovala a doplňovala, abych její pozornost udržela.

Až na místy pro mě trochu krkolomné neznějící verše a opakující se text, se mi knížka opravdu moc líbí. Jak jsem psala výše, mě naprosto dostaly nádherné ilustrace, na kterých mě fascinuje nejen fantastické a originální ztvárnění obou pohádek a postaviček v nich, ale nesmírně mě uchvacuje, jak je na stránkách vidět každý tah štětcem. Je pro mě požitek touto knihou listovat a prohlížet si ji. A - ano, přiznávám, i když knihu dostala Nela, nejvíce si ji zatím užívám já. :) Uznejte sami: