Je to náročné... aneb Jak se cítí žena po rozvodu

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Dnes jsem si pro vás připravila článek, o který už mi někteří z vás říkaly nebo psaly. Bude o tom, jaké to je, být rozvedená matka se dvěma dětmi.

Úleva a svoboda

Pokud, jako já, odcházíte z manželství, v němž nejste šťastné, kde vas muž utlačuje, napomíná, utiskuje, ponižuje nebo dokonce bije (u nás to nebylo vše, je to jen příklad), pak nejspíš pocítíte po rozvodu především ohromnou úlevu. 

Jakmile se odhodláte udělat ten osvobozující krok a od manžela odejít, popř. když odejde on a nechá vám byt, ucítíte především úlevu. Možná nepřijde hned. Možná se bude mísit se žalem, o co jste přišly. Ale jakmile si uvědomíte, jakého závaží jste se zbavily, přijde nepopsatelný pocit svobody. Najednou pochopíte, že máte šanci začít znovu a třeba lépe. Už jste se poučily z mnohých chyb. A i když vás čeká mnoho nového, vše se bude odehrávat v klidu, bez stresu, že by za vámi stál nějaký diktátor. Bude to ve vašem tempu. Tak to nepřežeňte a užívejte si, že může být vše podle vás. 

Najednou bude fuk, jestli jste vyluxovala, jestli se někde válí nějaké hadry, nebo jestli je ve dřezu špinavé nádobí. Umyjete ho, až se vám bude chtít, nebo až vy budete mít čas. 

Po finanční stránce...

Po finanční stránce to už ale taková svoboda nebude. Tady samozřejmě záleží na tom, jak jste to měly v manželství. Pokud byly finance společné a větší část tvořil manželův plat, bude to drsné. Já tomhle měla výhodu, že jsem měla plat stejný a ještě jsem měla a mám možnost vydělat si i peníze navíc. Pokud ale zůstanete sama, bude to náročné. Hlavně zpočátku, než si vyřídíte alimenty, nebo nějaké příspěvky a přídavky na děti. 

Dá se to zvládnout, ale budete se nejspíš muset uskromnit. Problém také může nastat se zaměstnáním, pokud jste se až dosud střídali ve vodění  dětí do školy a školky a v jejich vyzvedávání. Např. já jsem ráda, že dělám sama na sebe. Můžu je tak ráno odvést a odpoledne vyzvednout. Pokud bych ale chtěla nastoupit na plný úvazek do nějaké práce, už by to byl problém. 

Sama na děti 

Také si uvědomíte, že i když jste byly v manželství na všechno samy, pořád tady byl chlap, který na ně občas houknul, usměrnil je, nebo dohlédl, když jste si šla dát sprchu. Mohla jste večer vyrazit na jógu, nebo si jít zaběhat. Po rozvodu budete najednou řešit, kdo vám děti pohlídá. Pokud máte nablízku babičku s dědou, je to výhra. V opačném případě to budete mít ještě náročnější. 

Faktem také je, že i když se táta o děti nestará a nezajímá, pořád je to chlap v bytě a s ním určitá autorita. Děti se krotí. S maminkou, která sice zakřičí a zakáže, ale je to pořád ta milující bytost, autorita pokulhává. 

A ono mít děti na krku sama takřka non-stop, je fakt náročné. To se pak opravdu těšíte na večer, když konečně usnou a vy si sama vychutnáte skleničku vína u televize nebo knížky. Těšíte se,  až si je otec odveze na víkend a vy budete mít v bytě ticho a klid. Ovšem pozor. Jakmile odjedou, ticho v bytě úplně křičí. Je divné, ohlušující. A samota ubíjející. Najednou vám začnou chybět, nebudete vědět, co dělat dřív a jestli vůbec něco dělat atd. Je to paradox, ale je to tak. 

Být rozvedená matka s dětmi je velmi náročné. Fyzicky, psychicky, finančně i emočně. Ale na druhou stranu to má své výhody. Jste svou paní, už víte, co od života chcete a nikdo vám do toho nekrafe. Většinou. Objeví se samozřejmě lidé, kteří vás budou soudit, hodnotit i obviňovat, že jste dětem vzaly rodinu. 

Kašlete na ně. Je to váš život. Jen vy samy víte, čím jste si prošly a jak náročné to bylo tehdy a jaké je to teď. 

Vase Sabča :)