PHOTO DIARY: Září - měsíc nových začátků

Září je pro mě magický měsíc. Zatímco jiní si dávají předsevzetí na leden a od nového roku rozjíždí nové projekty, já to tak mám v září. Je to měsíc mého narození, měsíc velkých změn i nových začátků. Před třemi lety se mi 1. září narodila Nela a obrátila můj život naruby. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se zase stala tou, co dřív. Energickou, sebevědomou, ambiciózní ženou, která ví co chce a nebojí se zkoušet nové věci. Dříčem, který ví, že nic není zadarmo a když chce něco dokázat, musí tomu věnovat nejen čas, ale i kus sebe.

Toto září pro mě bylo opět velmi emotivní, dravé a nakopávací. Nela oslavila tři roky a vykročila pravou nohou do školky ve Velešíně. A já tak získala čas navíc, abych se mohla věnovat své práci. Jiřík je totiž zlatíčko a i když má „své dny“, tak se mi daří něco udělat i přes den, když ho mám doma. Velkou oporou je mi samozřejmě babička z Kaplice, která hlídá, kdykoliv potřebuju.

Copywriting dělám již několik měsíců a musím s potěšením napsat, že je to čím dál lepší. Mám několik pravidelných spoluprací, a na všechno se dívám s klidem a nadhledem. Už se nehroutím, když něco neklapne. Prostě někomu můj styl psaní nevyhovuje, jiný je tím nadšený. Když pak vidím své texty na webech, je to skvělý pocit. A stejně skvělé je vědět, že si dokážu psaním vydělávat a plnit si tak své sny.

Velkou změnu pro mě také znamená, že konečně spím s oběma dětmi v pokoji. Dříve spal s Nelou manžel a já s Jiříkem v ložnici. Jenže když muž odcházel do práce, Nelinka tam zůstávala sama. Velké díky patří babičce, která vyzkoušela spát s oběma caparty najednou a zjistila, že už se navzájem nevzbudí, i když jeden fňuká. A taky nám poradila, zbavit se malé nepohodlné válendy s přistýlkou a vyměnit ji za větší rozkládací gauč. Spíme jako na manželské posteli a je nám spolu fajn. I když se vyspím o něco méně, než dřív, nemusím nechat Jiříka v noci vřeštět v ložnici, zatímco já ohřívám v kuchyni mléko.

A druhá záležitost, opět v režii naší odvážné babičky – už nechce děti dělit a bere si je na víkend k sobě oba. Je to záhul, takže fakt klobouk dolů. Pro nás s manželem to znamená čas, kdy můžeme na domě dělat to, co s dětmi nejde. Já doháním pracovní resty a píšu, a navíc máme s manželem možnost být více spolu sami.

S dětmi je to úžasné, ale taky je skvělé zajít si společně na večeři, nebo do kina. Už jsme byli dvakrát. Viděli jsme skvělý horor Sestra a český film s Aničkou Polívkovou Po čem muži touží. Ten byl fakt parádní. J

No a více svobody a osobního času mám díky tomu i pro sebe. Jeden víkend tu byla moje kamarádka a takový můj anděl, Kačenka z blogu Knižní večírek. Nebudu se o tom rozepisovat, poněvadž už jsem o tomto víkendu psala hodně na tomto blogu, i na Knižní kavárně. Fakt je, že to bylo moc krásné a já se těším, až se s ní teď o víkendu uvidím znovu. J

A další zajímavý kulturní zážitek jsem měla ve čtvrtek, kdy jsem vyrazila do Budějovic na křest knih Jana Bauera a Františka Niedla. Více si o tom můžete přečíst na Knižní kavárně.

A protože jsem měla narozeniny, dostala a nakoupila jsem si plno krásných hadříků, kabát, kabelku, botky i knížky, jak jinak. J Něco už jste viděli v předchozích článcích a něco vás teprve čeká.

Budu ráda, když budete můj blog sledovat a číst tak jako dosud. Blog totiž není jen o jeho autorovi, ale hlavně o čtenářích. J

Vaše Sabi!

Nelčiny narozeniny v Nýřanech...