Ukončení laktace - po velkém boji konečně úleva!



Tak jsem to dokázala. Co? Přece ukončit kojení! Jiříkovi bylo 16 měsíců, jedl všechno od zeleniny a ovoce po maso, luštěniny a jogurty. A přesto byl na kojení závislý. Visel na mně doslova celou noc i den. Sápal se mi na veřejnosti do výstřihu a při tom mléko už téměř nepotřeboval. Rozhodně ne v takové míře.

Kojit či nekojit? To je, oč tu běží!

Ukončení laktace bylo pro mě opravdu náročné. Píšu PRO MĚ, nikoli pro Jiříka. Ten byl zvyklý pobývat každou chvíli dva dny v kuse u babičky a mlíčko mu nijak nescházelo. To já jsem byla ta, co zoufale odstřikávala bolavé prsy a těšila se, až se ten malý ďáblík zase přisaje.

A jen byl den doma, už mi kojení lezlo krkem, bradavky rozžvýkáné od drobných nenechavých zoubků bolely, kolem nich modřiny, jak mě vždy druhou rukou štípal. To byl vlastně další důvod, proč jsem se po několika pokusech rozhodla a nechala si na ukončení laktace napsat tablety.

Jiřík šel na dva dny opět k babičce, já zatla zuby, spolkla první pilulku a těšila se, jak už budu mít od mléka pokoj.

Ukončení laktace - krušné chvíle s odsávačkou

Moje představa byla velmi naivní. Kojila jsem skoro rok a půl a chtěla bych ukončit kojení okamžitě? Jasně, že to nejde. Tablety jsem brala dva dny, kdy mi měly dodat koňskou dávku hormonů k ukončení tvorby mléka. Dodaly, ale zabraly až po těch dvou dnech. Do té doby jsem sykala bolestí při doteku na prsou a v nejhorších chvílích vždy trochu odsávala. Používala jsem ruční odsávačku Chicco, která mi velmi dobře sloužila po celou dobu kojení. Byla fajn, ale když jsem potřebovala odstříkat celou láhev, pěkně z ní bolela ruka.

Konec kojení přinesl šťastně chvilky při mazleni

Ukázalo se, že problém s ukončením kojení nebyl nakonec v Jiříkovi, ale ve mně. Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že jsem nadopována hormony a kojením bych mohla Jiříkovi ublížit, najednou bylo mnohem snazší mu prso nedat. Jirka to dvakrát zkusil, asi dvě hodinky vřeštěl a vztekal se, a pak byl najednou klid.

V noci to bylo o něco horší. Ještě asi týden jsem spala ve sportovní podprsence, protože Jiřík v noci „hledal“, vztekal se a láhev s plnotučným mlékem po mně házel.

Po pár dnech a nocích nastal zázrak. Z mého vzteklého chlapečka se stal andílek. Zlatíčko, které se se mnou mazlí mnohem víc, než dříve. Přijde mi dát pusinku, pošmudlat se, nebo si mi jen tak lehne na břicho a hruď, a nechá se hladit po zádíčkách.

To, čeho jsem se obávala nejvíc, se nesplnilo. Bála jsem se toho, že už se nebudeme mazlit tak, jako při kojení. Ale nakonec nám tyto chvilky zůstaly a jsou mnohem krásnější, než kdy dřív.

Jestli něčeho lituji? Možná toho, že jsem kojení neukončila dřív. Na druhou stranu vím, že jsem svému synkovi dopřávala to nejlepší, co jsem mohla, jak dlouho to bylo možné. A na to jsem hrdá!

Komentáře

  1. moc děkuji za tento článek, já se k ukončení kojení chystám už dlouho, ale dcera je také závislák. Je jí 21 měsíců a váš článek mi dodal zase trochu optimismu :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já plánovala kojit než vylezou zoubky. Ale příroda to zařídila jinak. Zvládly jsme kojit v šestinedělí ale s příkrmy od 2.týdne. měla jsem to s mlékem jak na houpačce až nakonem mě malá v těch největších vedrech začala sama odmítat, jak nám bylo oběma horko a do pár dní jsem o mlíko přišla úplně. Nekojemí jsem se hodně bála, protože při kojení jsem měla často ucpané mlékovody, ale pak se už nic takového nestalo. A musím říct, že teď jsme obě spokojenější a krmení z lahvičky si užíváme.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)