Jak jsme se fotili v jetelíčku

Není to tak dávno, co jsem vám tu popisovala strasti při focení s Nelou. Snaha vyfotit sebe jen s dcerkou byla prostě marná a já rezignovala. Rozhodla jsem se, že si opět nechám udělat nějaké ty rodinné fotky od kolegyně fotografky, Radky Mazákové, kterou najdete např. na facebooku pod názvem Say cheese - fotografické studio.

S Radkou jsme se domluvily rychle, bohužel v době, kdy stromy již odkvetly a šeříky, které jsem původně chtěla jako dekoraci opadaly při velké bouřce a větru. Nic naplat, musely jsme čekat, až se objeví příhodné místěčko. A objevilo se brzy. Asi po dvou týdnech mi Radka psala, že objevila rozkvetlé jetelové pole. Bylo úžasné a tak nebylo nad čím váhat. Domluvily jsme termín a modlily se, ať vyjde počasí.

A počasí - potvora - nespolupracovalo. Na první domluvenou schůzku jsme dojeli naparádění do začínající bouřky. Naštvalo mě to tedy pěkně. Když jsme vyráželi z domova, bylo parno, slunce svítilo jako šílené a na nebi ani mráček. A během půl hodiny bylo úplně černo, nebe křižovaly blesky a kapky byly tak veliké, že nemělo cenu ani vytahovat foťák. A tak jsme zase nasedli všichni do aut a odjeli domů.

Druhý pokus už vyšel. Bylo krásně, ale nebylo tak strašně vedro, takže se fotilo dobře. Pofukoval mírný větřík, který ale ničemu nevadil a po poli létali motýli i včelky. Radka hned na začátku hlásila, že se nemusíme bát, že ještě nikdy nikdo žihadlo nedostal... To bych samozřejmě nebyla já, abych to nezměnila. Naštěstí to odneslo jen mé lýtko a děti žádné píchnutí nedostaly.

A jak fotky dopadly? Myslím, že úžasně. Já jsem naprosto nadšená. Jsem na sebe pyšná, že jsem děti zorganizovala sama, bez tatínka, dovezla jsem nás na místo (já, která vloni sama nejela ještě ani kousek do Kaplice k babičce) a všechno proběhlo v naprosté pohodě. Jiřík i Nela byli hodní, poslušní a krásně pózovali. Nelu to očividně bavilo, takže pak pózovala i sama na lavičce a v poli s čepicí ve tvaru zajíce na hlavě.

No posuďte sami... :)