Jiřík - měsíc dvanáctý: Jiřík chodí sám!

By Knižní kavárna u Nely - května 20, 2018


Dnes v půl desáté dopoledne to byl přesně rok, co jsem tě poprvé držela v náručí. Poprvé jsem spatřila tvé tmavomodré veliké oči a nechala své srdce naplnit láskou, kterou pozná jen ta, která dá život - máma. Až díky tobě jsem pochopila, že mateřství je nádherné, že kojit není boj, ale odměna pro mámu i dítě a že mateřskou si můžu i užívat. Až díky tobě jsem pochopila, kde jsem s tvou sestrou dělala chyby a co jsem pokazila nevědomostí a nedostatkem zkušeností. A rovněž díky tobě jsem dostala šanci to změnit. Vyvarovat se stejných chyb u tebe, napravit je, být lepší máma a navíc - díky tomu všemu jsem konečně našla tu správnou cestu i ke tvé sestře.


A co se změnilo od minulého měsíce? Jsi čím dál více užvaněný. Nové oblíbené slovo je "ne", takže na všechno odpovídáš záporně a při tom se směješ. :) Baštíš čím dál lépe, k večeři si dáváš jako velký kluk i rohlík nebo chlebík se sýrem, máslem, rajčátkem apod. Pomalu začínám vařit tak, abys mohl jíst normální jídla s námi, i když pořád mám ještě v pohotovosti klasické dětské příkrmy. 

Ač se mi to zdá neuvěřitelné, pořád se kojíš. Nikdy bych neřekla, že se mi to povede a budu kojit rok a zdá se, že i více, než jen rok. Je to však opět především tvoje zásluha. To ty jsi byl neodbytný a toužil jsi být stále u mě a na mně. Stále se tulit a při tom sát mlíčko. Ve dne v noci. A vydrželo ti to až to teď. I v noci se stále kojíš, spíš se mnou v posteli a když je špatná noc a něco tě trápí, ležím na zádech, mám tě napůl na boku a napůl na břiše, přidržuji tě jednou rukou, ty jsi stále přisátý a při tom spíš. Nesmím tě odložit, jinak se vzbudíš.

Jelikož mi většinou všechno mléko vypiješ již v první půli noci, k ránu jsi nevrlý, přelézáš z jedné strany na druhou, koušeš mě a nemůžeš pořádně zabrat. Proto se snažím tě čas od času zkusit odstavit, ale ty se nedáš. Jediné, co akceptuješ je láhev Sunaru před spaním a po cca hodince a půl spánku se probouzíš a pak někdy stačí lahvička s čajem. Ale jen někdy. Většinou fňukáš do té doby, dokud opět nedostaneš prso. A já prostě nemám to srdce nechat tě plakat a na tvrdo tě odstavit, když vím, že nějaké mléko ještě mám a mohu ti ho dát. Proč tě trápit a sebe také?

Před týdnem a kousek jsi byl poprvé doma jen s taťkou úplně celý den. Já jsem si splnila velké přání, jela jsem do Prahy na knižní veletrh a ty jsi byl doma sám jen s taťkou od čtyř hodin až do půl osmé večer. Zvládli jste to bez kojení, jen s večerním Sunarem a kdykoliv jsem volala, byli jste oba veselí, takže jste mi udělali velkou radost. Pro mě to byl den plný spokojenosti a krásných zážitků a ty jsi tomu dal třešničku na dortu - když jsem přišla domů, popošel jsi mi naproti. Pustil jsi se ohrádky a udělal jsi pár kroků do mé náruči sám a bez opěry.

Když jsem slyšela maminky, jak říkaly, že jejich děti "utekly roku", vůbec jsem netušila, o čem mluví. Teď už vím. I ty jsi "utekl roku", i když jsi to měl s chlupem. Vůbec jsem to nečekala, protože když jsem tě zkoušela podat ruce a vést tě jen za ně, okamžitě sis klekal, nebo sedal. Chodil jsi jen kolem nábytku nebo s chodítkem, židlí, jídelní židličkou, autíčkem a pod. Během toho týdne a něco jsi udělal spoustu dalších samostatných kroků. Občas si to ani neuvědomíš a vyrazíš do prostoru sám, aniž by tě někdo chytal do náruče, takže uděláš pár kroků, pak si to uvědomíš, znejistíš, někdy spadneš hned, jindy se ještě pár kroků držíš, ale už i to je velký pokrok. :) 

Když jsi se narodil, byl jsi můj kouzelný anděl. Pořád jsem tě kontrolovala, jestli jsi v pořádku, protože jsi krásně spinkal, papal a zase spinkal, a na to já nebyla od tvé sestřičky zvyklá. Vydrželo ti to tak půl roku. Pak jsi zjistil, že když občas trochu zlobíš, je to zábava. A tak jsem začala zjišťovat, že můj hodný malý chlapeček se pomalu proměňuje z miminka v batole a umí zlobit. I tak jsi byl oproti sestře anděl. Vydržel - a do teď vydržíš - si hrát sám, bez asistence nebo i se mnou a baví tě to vždy dlouho. Tvou sestru nebavilo nikdy nic a u ničeho nevydržela.

Dokonce i na zahradě je to prima. Já si v klidu pleju jahody nebo skleník a ty si lezeš po zahradě, montuješ auto, objevuješ svět, někdy konzumuješ trávu a hlínu. Už víš, že kopřiva pálí a mravenci štípou... :) Zkrátka jsi velký malý pomocník. Jen na dvorku to máme trochu těžší. Jakmile tě pustím z očí, hned lezeš kam nemáš, hlavně na schody a dolů, ke kanálu, kam je to fakt dost hluboko, aby se tam skákalo po hlavě, a samozřejmě do bazénku. Tu vodu máte se sestrou společnou. Jakmile zmerčíš psí mísu, hned ji na sebe převrátíš, nebo se v ní vymácháš. Jakmile vidíš bazén, už u něj stojíš, mácháš se, cákáš a předkláníš. Kdybych tě nechytala určitě bys tam zahučel po hlavě.

Co se týká toho lezení hlavou dolů - to už tě naštěstí pomalu přešlo. Stačilo ti jednou pro jistotu ukázat, že pozadu se leze z gauče dolů mnohem snadněji a bylo to. Teď už si na postel i na gauč vylezeš a zase si slezeš pozpátku dolů. Pro mě malá útěcha, možnost ze se přizabiješ, se malinko zmenšila. Přesto to pořád není úplně ideální. Nemůžu tě přestat sledovat, abys nevyšplhal kam nemáš a při zkoumání okolí nespadl dolů. 

A co napsat na závěr? Do dalšího roku tě přeji jen samou radost a štěstí, hodně zdravíčka, a ať jsi pořád takové zlatíčko, jako doposud. Moc tě miluji lásko a nikdy nepřestanu!

Tvá máma :)

  • Sdílej:

Mohlo by se Vám také líbit

0 komentářů

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)