Jiřík - Měsíc jedenáctý: Mama! Konečně! :)

By Sabina Huřťáková - dubna 24, 2018


Jestli jsem minulý měsíc bědovala, že nebudeš asi říkat nic jiného, než "tatata", tak teď už si nemůžu stěžovat. Dočkala jsem se totiž nejen dalších hlásek, z nichž velmi rád používáš především "NE", ale především jsi ze sebe konečně vyloudil to nádherné "mama". Sice zprvu jen tak opatrně "mmmam, mmmama", ale i tak to bylo nádherné. A pořád to JE nádherné!


Když jsi kolem Vánoc začal chodit kolem nábytku, byla jsem přesvědčená, že utečeš roku a začneš chodit mnohem dříve, než Nela. Ale asi chce všechno svůj čas. A ty lezeš rychlostí blesku, takže očividně nemáš důvod zkoušet chodit sám. Dokud máš kolem sebe něco pevného, čeho se můžeš držet, tak ťapeš. Jde ti to i s chodítkem, i když venku ti ho přidržuji, aby neujelo. Doma si děláš chodítko ze všeho. Z velkého pojízdného vysavače, z židle, z dřevěné houpačky - z té si rád děláš i boudičku pro pejska... Zkrátka chodíš kolem všeho, co se dá ponusout a přemístit. Ale když tě zkusím vzít za ruce a vést, okamžitě klesáš na kolínka.

Na pejska si ovšem hraješ rád. Když zavelím:"Jdeš do boudy?" Tak se řehníš jako blázínek a meteš to po čtyřech pod houpačku, kde je improvizovaná psí bouda - jen tvá soukromá. :) Také jsi vynalézavý, když potřebuješ nějakou hračku někam donést. Přece nebudeš zkoušet chodit po dvou, když můžeš chrastítko vzít do pusy a lézt si po čtyřech. Pejskové to tak přece dělají také. :)

Stále se kojíš a stále spinkáš se mnou v posteli. I když... záleží na tom, zda se zrovna tlačí ven nové zoubky, nebo ne. Když tě zoubky bolí, nejíš skoro nic, jen studený jogurt či přesnídávku a před spaním trochu mého mlíčka. Když je ti dobře, zbodneš celkem v pohodě i zeleninku a maso s rýží, nebo těstovinami. Brambory tě nikdy moc nenadchly a to se zatím nezměnilo. Nejraději máš stále ovocné přesnídávky, domácí i kupované. Kapsičku už si umíš vycucat sám, jen občas ti ji přidržuji, když je hodně plná. 

Jelikož s přibývajícími zoubky zkoušíš čím dál více kousat a to především mě, když tě kojím, začínám se s kojením postupně loučit. Zatím stále vyžaduješ moje mlíčko, hlavně v noci a přes den, když se probudíš. Ale to časem odbouráme. Dnes poprvé jsi večer bez komentáře vypil lahvičku Sunaru, místo kojení jsem tě pochovala a pohoupala v náručí, kde jsi mi usnul s hlavičkou na rameni. Tak uvidíme, jak to půjde dál. V poslední době už se ti nedařilo usnout mi u prsu a pak jsi mě místo pití žvýkal. Mě to bolelo a rozčilovalo. Přesto se mi nechce se kojení vzdát. Když to jde a nejsou problémy, je totiž opravdu nádherné. To pevné pouto mezi maminkou a miminkem.

S bolestí zoubků a asi i nedávným očkováním, stejně jako s nemocemi, které byly před tím, jsi celkem protiva a ufňukánek. Občas už se to blíží stavům, které měla v tomhle věku Nela. Nechceš přes den spát, tedy spal bys, ale nemůžeš zabrat, fňukáš, pak už vřeštíš, nezabírá houpání, klidné ježdění, drncání, kojení, pití čaje, prostě nic. Zkouším tě posadit v kočáru, položit, nic. Jen jsi vzteklý a tak musím vydržet, dokud se vevyvztekáš a zase tě to nepřejde. Naštěstí už chodíš také občas do služby k babičce, tak mám aspoň půl dne volna, abych se mohla věnovat domácnosti, práci a někdy Nele. Občas je totiž třeba si užít i Nelu jen o samotě a bez tebe a tak putuješ k babičce a já Nele věnuji čas, o který jí šidím, když běhám mezi vámi dvěma.

Od táty jsi dostal tento měsíc předčasný dárek k narozeninám. Vlastně je to jen polovina dárku. Máte ho totiž napůl s Nelinkou. Je to elektrické auto, které časem budete moci řídit pedály a volantem sami. Zatím si však užíváte pohodové jízdy. Vozíme vás já nebo táta pomocí dálkového ovládání. A tebe to vyloženě baví. Jak zpomalím či zastavím, hned hulákáš, abych se zase rozjela. Sedíš si v něm v pohodičce, jednu ruku ležérně na volantu, druhou opřenou loktem o okýnko. Prostě frajer největší. :)

A to je k jedenáctému měsíci tvého života vše. Jsi moje obrovské štěstí. Vlastně až díky tobě jsem si začala mateřství užívat. S tebou i s Nelinkou. S tvým příchodem na svět jsem všechno začala vnímat jinak a viděla to, co mi dříve unikalo, protože jsem byla jen unavená a vystresovaná, a měla jsem pocit, že vše co udělám je špatně. Ale to už nějak moc bilancuji. To si nechám na příští měsíc, kdy budeš slavit rok!




  • Sdílej:

Mohlo by se Vám také líbit

1 komentářů

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)