Photo diary: Co se u nás dělo v únoru?

By Knižní kavárna u Nely - března 16, 2018


Zjišťuji, že od té doby, co chodím s poštou, tak nějak nestíhám. Nestíhám psát články, které jsem dříve psávala pravidelně a ráda a jelikož se mi tu nakupilo hodně spoluprací, tak samozřejmě dostávaly přednost články tak trochu "povinné". Teď jsem většinu již zpracovala a nachystala a konečně se dostávám k tomu, co mě dřív tolik bavilo. Nebudu vás sice zaplavovat tolik fotkami svých dětí, jako to bylo dřív, ale bude toho zase víc od nás z domova, protože předpokládám, že to vás na blogu bavilo asi nejvíc. :)



Únor byl pro nás ve znamení nové práce. Začala jsem roznášet poštu po našem městečku, což je práce cca na 4 hodinky plus mínus každý všední den. Asi si říkáte, že jsem cvok, že toho pořád nemám dost. Ano, píšu, fotím, starám se o dvě děti, dva pejsky a barák se zahradou. Jenže to vše stojí peníze a 7000 Kč rodičovského příspěvku je při tom trochu jako výsměch. Finanční rezerva už pomalu dosahuje na dno a tak bylo třeba začít řešit, jak to budu dorovnávat. Ano, já vím, že píšu a fotím, ale s tím nemohu - alespoň zatím - počítat pravidelně. Většinou jsou to nárazovky, že někoho fotím, oni se pochlubí fotkami, pak se strhne malá lavina se zájemci, a pak je zase na nějakou dobu útlum. Se psaním textů je to podobné. Někdy čekám čtrnáct dní na text a někdy mám několik na pár dní a nestíhám psát. Potřebovala jsem pravidelnější výdělek a tohle mi přišlo jako velmi příjemná forma. Pokud je počasí a je Jiřík zdravý, odvezeme ráno Nelču do školky, vyzvedneme si poštu, doma ji roztřídíme, já dám Jiříkovi svačinku a vyrážíme. Jiřík se vozí v kočáru, spinká, já pracuji a poslouchám v mobilu audioknížky, nebo předčítané e-booky. Zabiji vlastně hned tři mouchy jednou ranou. :)
Po prvním okruhu si dáme obědovou pauzu, Jiřík si chvíli hraje, já doma uklidím, vyluxuji, někdy uvařím a pak vyrážíme na druhé kolečko. Zatím mě to baví a Jiříka zřejmě také, tak snad nám to chvíli vydrží. :)


V únoru jsem si dala předsevzetí, že budu zase o něco více vařit a budu zkoušet nové recepty. Bohužel manžel mi to kazí, protože já uvařím a on řekne, že na to nemá chuť a udělá si třeba hamburgry. Nejen, že mě to štve, protože pak to dojídám další dva dny, ale také mi to vadí kvůli dětem. Hlavně kvůli Nele. Jak jí mám vysvětlit, že teď je oběd a bude se jíst? A že se bude jíst to, co maminka uvařila? Tatínek přece také nejí a udělá si později něco jiného. Mám tudíž pocit, že nevychovávám děti dvě, ale tři. A to největší je nejhorší!


Také jsem se začala snažit u snídaně. Když mi to čas jen trochu dovolí, nachystám si zdravější a vydatnější snídani. Přece jen vydávám nyní mnohem více energie...


V únoru jsem konečně objevila v krámu tulipánky, moje nejoblíbenější květiny, a tak jsem si je hned musela koupit. Tohle jsou ty úplně první letošní. :)


Stále marodíme a točíme si to tu dokola. Tahle fotka je ze začátku února, kdy jsme měli s manželem oba angínu. Když dnes píšu tento článek, kašlu jako tuberák a Jiřík má na zánět průdušek rovnou antibiotika. 

A na spodních fotkách je Jiřík, který měl jít spinkat a nechtělo se mu. A tak místo toho objevil nového kámoše v zrcadle. :)





Pokus vyfotit Nelinku u jídla, kdy mi ukazovala, jak ukázkově papá ve školce. Myslím, že ten výraz mluví za vše. :D


Na blogu u Míši (O všem? Ovšem!) jsem vyhrála krásný balíček s knížkou, kosmetikou a jahodovým voskem do aromky, který jsem musela hned vyzkoušet. Nevím, zda voněl tak slabě, nebo to bylo tou rýmou. Mám pocit, že od té angíny pořád ještě nemám zpátky čich tak, jak to bylo dříve. Vůně to ale byla příjemná. 


Snažím se Nelu zapojovat do domácích prací. Jednak ji to baví a připadá si důležitá, a jednak nemá čas na zlobení. Jen je pak složité jí vysvětlit, že nemůže dělat úplně všechno a že by se mohla o hrnec spálit. Má totiž období vzdoru a to fakt kvalitní. Denně tráví tak 15 hodin ve vzteku, řevu a hysterických záchvatech. Po zbytek hodin spí a nebo jí. :D




Také trochu těch hracích fotek... Dole Nela také vzácně v klidu. Dostala totiž od babiček nové kostky, tak ji na chvíli zabavily.




A "nynyny" s Lordíkem. :)


A to je k únoru všechno. Fotek moc nebylo, je vidět, že nestíhám tolik fotit. Ale ono to bude s přicházejícím jarem jiné, lepší a veselejší. Věřím tomu. A vy určitě také. Já totiž zimu vážně strašně nesnáším a už se tolik těším na sluníčko, teplé počasí a dny trávené na zahradě. Vážně moc!

Vaše Sabi :)

  • Sdílej:

Mohlo by se Vám také líbit

2 komentářů

  1. Sabi, krásný článek, další, co čtu pravidelně. Ale já k tobě stejně chodím pravidelně pořád :) A zasmála jsem se. Nelčin výraz ve školce... "jako mámo myslíš to vážně to focení?" S tím společným jídlem je to děs i u nás. Sice nemáme malé děti, tak není koho už co učit atd., ale štve mě, že se nesejdem. V týdnu je to vůbec o ničem a víkendy mám volné jen dva v měsíci a to třeba Jirka jede na kolo, takže tak. Ale pokud by nejedl co uvařím, asi by dostal příště prázdnej talíř ☻ ty zrcadlové fotky jsou boží. krásné děti máš, Sabi. Mně by taky bodla nějaká práce navíc, ale spíš něco z domu na PC, protože když mám dlouhý týden, tak jsem doma jen dva dny. A to ještě někam jezdit, to bych nedala. Jenže kde splašit něco normálního...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šárko, děkuji za krásný komentář. Napíšu Ti do zprávy, k tomu "přivýdělku". :)

      Vymazat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)