Jiřík - měsíc desátý: Nemocňátko :(

By Sabina Huřťáková - března 28, 2018


Málokdy se stane, že vůbec nevím, co napsat. Tentokrát to ale opravdu bude krušné. Co napsat, aby to pro tebe jednou bylo hodnotné? Těžko říci. Během desátého měsíce tvého života se toho příliš nestalo. Lezeš pořád stejně rychle, možná rychleji, pochoduješ kolem nábytku, papáš celkem dobře a všechno, ale nesmí tě nic trápit. 


A to je možná to, co tvůj desátý měsíc dělá takovým trochu nudným měsícem. Skoro celý jsi ho promarodil. Nejprve to byly průdušky, pak zuby a poslední dva týdny opět zánět průdušek. Dvakrát za tu dobu jsi měl a pořád máš antibiotika. Nyní dokonce po 12 hodinách, dýchátko na roztažení průdušek a antibiotika do nosu i ouška. Ach jo... Když máš teplotu, je ti zle, jsi unavený, růžový, máš oteklá očička a já bych to nejraději všechno vzala na sebe. Modlím se, aby už začalo jaro a bylo líp.

Zoubky ti dávají zabrat vážně fest. Rostou ti strašně rychle. Sotva se vyklubaly první horní a dolní, už lezly ty vedle nich. A jen se prořízl ten druhý horní, začaly se tlačit ty okolo a to opět nahoře i dole. Pořád si něco rveš do pusy, cokoliv tě napadne a vlastně cokoliv ti přijde pod ruku. Občas si nevšimnu, že mi vezmeš mobil a naslintáš do něj. Pak se divím, proč z toho zvuk jde, jakoby lidé na druhém konci "drátu" mluvili pod vodou. Inu, slintáš opravdu mohutně. :)

Stále spinkáš u mě v posteli a od té doby, co se tak zbláznily ty tvé zoubky, tam spíš skoro od sedmi. Nenecháš se totiž vůbec odložit do postýlky a vyžaduješ neustálý kontakt s mým tělem. Ideálně s prsem. Mně to nevadí, jsem ráda, že mě chceš mít u sebe a užívám si tě, dokud to jde. Ale mrzí mě, že pak nemůžu chodit uspávat Nelinku, a neužiji si ji tak, jako dříve. Nejen ty, ale i ona roste bleskovou rychlostí a já mám pocit více, než kdy jindy, že mi to nejkrásnější období proplouvá mezi prsty. Ty večery v posteli vlastně byla taková nejpříjemnější možnost, jak se s ní mazlit a užívat si ji, když je v klidu a hodná. Jinak se totiž většinou neskutečně vzteká.

Doufejme, že už opravdu přijde to vytoužené jaro a budeme moc chodit ven bez obav, že nastydneš a budeš opět marodit s průduškami, nebo něčím jiným. Těším se, až budeme společně všichni na zahrádce a budeme si hrát i zahradničit. Jsem zvědavá, jak se budeš rochnit v hlíně a co budeš "říkat" na travičku a kamínky. :)

Doufejme, že to přijde co nejdříve...

  • Sdílej:

Mohlo by se Vám také líbit

0 komentářů

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)