PHOTO DIARY 1/2018 - Jaký byl můj leden?

By Knižní kavárna u Nely - února 12, 2018


MŮJ leden... to je vlastně slovo do pranice. Může být vůbec nějaký měsíc jen můj, když jsem matka dvou malých dětí, které mám ustavičně za zadkem a kterých se "nezbavím" ani na chvilku? No nemůže, jasně že nemůže... a tak se opravuji. Pojďme se podívat, jaký byl NÁŠ leden. :)
Na leden jsem se vážně těšila. Neznamenal pro mě jen začátek nového roku, ale tak trochu i můj návrat do skoronormálního života. Do života, kde nebudou jen děti, plenky, rozmixované příkrmy a všude, ale opravdu všude samé hračky. Ale doufala jsem, že začnu zase také více žít, jako žena. Nejen, jako matka, která jedinou neřest má v čokoládě a knihách. A moc se mi to tedy nesplnilo.

Toužila jsem se po hlavě vrhnout do blogování, focení a podnikání, dá-li se to tak u mě vůbec nazvat, protože těch pár zakázek, co za měsíc nafotím, pořád ještě žádné podnikání vlastně není. Jenže to by muselo vše klapnout tak, jak jsem si to vysnila. Nela v nové školce, Jiřík dopoledne u babičky a maminka s klienty, popř. s počítačem při práci. Haha...

Nela byla za celý měsíc ve školce jeden celý týden, jinak marodila a tudíž jsem toho vážně moc neudělala. Jo, zaktualizovala jsem stránky k focení lidí a vytvořila nové stránky pro reklamní focení, vytvořila si upoutávky a reklamy, domluvila nějaké zakázkové focení... a tím to vlastně skončilo, protože od té doby vše domluvené přesouvám. Buď jsou nemocné děti, nebo manžel, který tím pádem není schopen hlídat anebo já a to je v háji úplně, to jistě chápete...


Takže co se u nás v lednu dělo? Vlastně nic moc. Byla u nás pár dní jedna babička, pak druhá babička, na střídačku jsme všichni stonali, rozčilovali se, zlobili...
Něco jsem napsala a publikovala na blogu zde a na mém knižním blogu, ale příliš toho nebylo. Dokonce jsem za celý leden přečetla i méně knížek a v únoru jsem na ten pomalý líný leden navázala.
Doufám nyní v to, že Nela už konečně přestane stonat a bude ve školce častěji a pravidelněji, už i proto, že jsem si našla brigádu a to bez její školky asi vážně nedám. Tedy, dám... ono musím, když jsem si to vymyslela. Jenže budu asi padat doslova "na hubu". A to bych vážně nerada.



Co hodnotím velmi pozitivně? Po víc jak roce, co si manžel koupil nový automatický kávovar, jsem se s ním pořádně naučila. Babičkám jsem proto nadšeně dělala jedno presso za druhým. A jako stále kojící matka jsem slintala a toužila také po takové skvělé kávě. A pak přišel manžel s otázkou, proč si neudělám kafe bez kofeinu. Vždyť tam jde nastavit i káva jen na jeden hrnek. Vážně? Jako vážně může zůstat zrnková uvnitř a já si přihodím jen dávku své bezkofeinové? Hurááá!
A tak si od té doby dopřávám vynikající kávičku i já. Chuťově se samozřejmě nedá srovnávat ani s rozpustnou, která mi nikdy moc nevoněla, a s Carem, ze kterého už skoro po roce začínám pomalu šilhat, s tím se nedá srovnávat vůbec. Je totiž úúúúžasná! :)


Další pozitivum? Jiřík už leze a to rychlostí blesku. Což znamená, že ho mám sice pořád za zadkem, pod nohama a musím zvedat psí misky, aby nesnídal granule s konzervou a nekoupal se v míse s vodou, ale také mám více volnosti. Můžu vařit, a když Jírovi chybím, doleze si za mnou a je spokojený. Je více komunikativní a všechno zkoumá. A začíná si i více hrát s Nelinkou, i když mu musíme neustále říkat, že pastelky se nebaští a lego, které Nelinka postaví, se nebourá. On totiž samozřejmě potřebuje všechno, s čím si zrovna hraje...



A to by asi bylo vše... Jak jsem na tom se svými aktivitami, jakou jsem si našla brigádu a co všechno teď tedy dělám, kromě toho, že se starám o dva raubíře, vařím a uklízím, to vám napíšu příště, až se v tom více zajedeme. Co bych ráda dodržela, je předsevzetí, že budu zase konečně více psát na blogy. A to psát, to myslím doslova. Proto už bych nerada přidávala jen milion článků, kde budou od začátku do konce na sto způsobů jen mé děti. Chci k vám na stránkách svých blogů více promlouvat, vyprávět o svých činnostech, o svém životě a o tom, co právě dělám, čtu, vařím, kam se chystám, co si chci obléct, nebo co chci obléct svým dětem. 

Ať se vám tu tedy líbí, tak jako doposud a mějte se krásně.

Vaše Sabi :)

PS: A teď ještě pár fotek, kde jsme prostě MY (všichni). :)


















  • Sdílej:

Mohlo by se Vám také líbit

1 komentářů

  1. Moc pěkné fotky, Sabi. Ani u mě nebyl leden nijak produktivní a to nemám malé děti. Jasně, chodím do práce, bo to musím ☻, ale doma se toho taky moc nezměnilo k hotovému, pořád spoustu práce a neubývá to. Teď se ještě pejsánek naučil po dvou měsících otevírat zašupovačky z kuchyně do obýváku, tak jsem zvědavá, kdy se pustí do nových potahů na sedačce nebo nedej bože do knížek. Jsem z toho otrávená, doteď byl klid :)) Ale přece nebude vegetit v kuchyni a chodbě, když nejsme doma nebo v noci, když se může vyvalovat na gauči nebo v křesle.

    OdpovědětVymazat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)