Jiřík: Měsíc devátý - "tata-tata..."

By Knižní kavárna u Nely - února 22, 2018


Musím se přiznat, že se nějak přestávám orientovat. Pořád tvrdím, že je ti osm měsíců a při tom už uplynul 20. únor a tudíž i tvůj devátý měsíc. Byl to měsíc plný nemocí a virů, které létaly kolem tebe, naštěstí neúspěšně. Až před pár dny tě také dostihla nemoc a to v podobě zánětu průdušek. Naštěstí jen virový, takže tě nemusím trápit antibiotiky a nemáš ani horečku, za což jsem fakt ráda. Při tom, jak v tobě chrčí, bych totiž asi zešílela hrůzou, že máš zápal plic a byla každou noc v nemocnici na pohotovosti.

Momentálně vypadáš jako Mischelinek, protože ti průdušky nahřívám horkou čočkou v plínce a přivazuji ti ji na hrudníček. Ovšem ty se pořád hýbeš a tak se ti pořád sesunuje na bříško, kde vypadáš jako pěkně vykrmený pašíček. :) Ale hlavně, že tě to hřeje, jsi v teplíčku a nedýcháš studený vzduch.

A co je vlastně nového? Před pár dny se ti vyklubal druhý zoubek, tentokrát nahoře a čekám, že každým dnem se prořízne i ten vedle něho. Začínáš hláskovat a vyjadřovat se jinak, než houkáním. Na všechno reaguješ "jéééééje" a taky rád říkáš "tata-tata-tata". Táta je z toho samozřejmě celý bez sebe, protože Nela jako první říkala "mama" a tak je na tebe náležitě pyšný. Navíc když přijde z práce a ty ho spatříš, lezeš mu naproti bleskovou rychlostí a voláš "tata-tata", a táta taje... :)

Nádherně reaguješ i na Nelinku. V autě se držíte za ruku, ona ti vypráví a ty se směješ. Doma se honíte po posteli, ona se ti schovává za polštář a ty lezeš na ní a řehníš se, jako blázínek. Už si pomalinku začínáte spolu i hrát, i když Nelinka se musí hlavně naučit půjčovat ti hračky. Má tendenci si všechno přivlastňovat a to není problém jen doma, ale především ve školce. Ale to je na jiný článek...

Jaké hračky tě baví? Vlastně všechny, co šustí, chrastí, hrají, ujíždí, nebo utíkají. Rád mačkáš a žužláš nafukovací balonek, který ti patrně připomíná prso, normální balonky pak rád honíš po obýváku. Baví tě štelovat vysavač a hrozná sranda je zrcadlo. Nejen to velké v ložnici, u kterého se vždy krásně vyblbneš, ale také Nelinky toaletka, kterou dostala k Vánocům. Vždy si u ní stoupneš a prohlížíš se v zrcadle, povídáš něco tomu klukovi, co na tebe kouká a běda, jak tam jsou pověšeny Nelčiny korále. Hned si je půjčíš. A to nemluvím o Nelčině kabelce a o panenkách, které hned líbáš a olizuješ. Nevím, zda to nebude mít do budoucna nějaké následky, ale ať jsi jaký jsi, vždy tě budu milovat, hlavně ať jsi zdravý! :)

Spinkání máme teď až na pár nocí celkem klidné. No, klidné. Nesmíš lézt. Spíš a při tom lezeš, někdy více, někdy je to lepší. Někdy tě zklidní, když si tě položím na sebe, ale někdy se hrabeš těma nožičkama i na mě a přelezeš mi i přes hlavu. Nedávno jsi v noci zase spadl z postele, takže teď mám na jedné straně přiraženou postýlku a na druhé straně na zemi z ní mám položenou matraci, když už, ať padáš do měkkého. Možnost, že bychom se vyspali, kdybys ležel v postýlce je celkem nulová. Ty bys asi spinkal, o to nic. Jenže bys byl pořád odkopaný a v ložnici máme celkem zimu, takže já bych stejně nespala a pořád bych tě kontrolovala a přikrývala, čímž bych tě budila. To je snazší, když spinkáš pod jednou peřinou se mnou a vím, že se hřejeme navzájem.

Včera jsi měl velkou premiéru. Poprvé jsi šel sám do služby k babičce do Kaplice. A babička se samozřejmě osvědčila, jako skvělá chůva. I když jsem o tom nepochybovala, přece jen jsem měla obavy. Nela byla jiná. Nebyla kojená a tudíž na mě nebyla tak závislá, jako ty. Ale ty jsi byl spokojený. Bodejť by ne, když se s tebou babička honila po posteli a po zemi za tebou lezla po čtyřech. To je náramná švanda, to s tebou doma nikdo nedělá. A tak jsem po třetí hodině přijela, těšila jsem se, až tě nakojím a ty místo, abys vděčně cucal, kousal jsi mě, tahal bradavky a z kojení nebylo nic. Jen legrace, že mámě děláš z prsou vodotrysk.

A co se týká tělesné zdatnosti... Lezeš po čtyřech rychlostí blesku, kde můžeš, tam se postavíš a zkoumáš okolí a chodíš kolem nábytku. Jak se ti naskytne možnost, vlezeš do kuchyně, rovnou ke psím mísám. Máchat se v míse s vodou je totiž děsná prča a dlabat Baronovo nedojedené granule a maso z konzervy? No mňam mňam...

Myslím, že je to opět vyčerpávající výčet tvých dovedností a rošťáren. S obavou čekám, zda budu za měsíc psát, že už chodíš úplně sám... na jedné straně bych byla neskutečně pyšná matka, na druhou stranu bych se o tebe bála, aby sis neublížil a taky - byl by definitivní konec klidu.
I když....

I když musím uznat, že jsi neskutečně hodné a trpělivé dítě. Když tě nic netrápí, sedíš si v ohrádce a krásně si sám hraješ, nebo lezeš po obýváku a většinou se sám zabavíš. A dokonce ses stal mým parťákem na brigádě a rozvážíš se mnou několik hodin denně poštu. A to už je fakt co říct. S Nelčou bych si to nedokázala vůbec představit. Tak snad nám to parťáctví ještě dlouho vydrží. Miluji tě, broučku, neskutečně moc a doufám, že takové zlatíčko budeš i nadále.

  • Sdílej:

Mohlo by se Vám také líbit

2 komentářů

  1. Krásný článek, Sabi a panenek a korálů se neboj. Když naše Natálka dostala k narozeninám svůj první kočárek pro panenky, vůbec ji netankoval, ale Jiřikovi, který byl skoro o tři roky starší, se moc líbil a drandil. Následky to nezanechalo :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fakt? Tak to jsi mě uklidnila! :) I když, ať je jakej chce, hlavně že bude zdravej a šťastnej. :)

      Vymazat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)