Sedmý a osmý měsíc s Jiříkem: První zoubek a velké změny

By Sabina Huřťáková - ledna 17, 2018


Mám pocit, že od té doby, co mám dvě děti, můj život pádí šíleným tempem kupředu. Zatímco s Nelou mi ten čas vůbec neutíkal, nyní utíká úplně zběsile a já mám pocit, že mi život protéká mezi prsty a já nic nestíhám. Od vaření a úklidu, přes vlastní záliby až k tomu nejdůležitějšímu - užívat si, jak rosteš a jak se učíš novým věcem. 

20. prosince ti bylo sedm měsíců a vzhledem k tomu, že byly Vánoce, snad nejšílenější v mém životě, tak jsem se prostě nedostala k tomu, abych napsala tvůj deníček. Tak dlouho jsem se k tomu chystala - a vždy do toho vlezlo něco jiného - až je tu skoro 20.leden a tobě bude za pár dnů měsíců osm. A jelikož jsi za poslední dva měsíce udělal neskutečné množství pokroků a já už se ztrácím v tom, co bylo v prosinci a co až v lednu, rozhodla jsem se, že napíšu oba měsíce dohromady.

Na začátku prosince jsi začal pérovat v kolínkách a zkoušet lézt. Dlouho netrvalo a ty ses rozhýbal a začal se přemisťovat. Nejprve jen mimo deku, posléze i na parkety a netrvalo dlouho a vyndavala jsem tě z psí mísy. Takové granule, to je legrace si s nimi hrát a strkat si je do pusy. Já mám z toho psotník, poněvadž se děsím, že se s nimi udusíš, tak dávám mísy nahoru, načež Lordík s Baronem stojí nešťastně u linky a vzdychají, protože zrovna v tu chvíli je přepadne hlad. Už jsi se stihl i vykoupat v jejich míse s vodou. Z toho mám velkou radost. Sotva jsem to odnaučila Nelu, je tady další adept na potopu.

S lezením souvisí i sezení. Podařilo se ti to poprvé někdy před Vánoci a když se to povedlo jednou, byla hrozná zábava zkoušet to pořád. Odnesl sis pár boulí, protože jsem občas nestihla doběhnout a chytit tvůj pád dozadu či v bok, ale to tě neodradilo. Na Štědrý den jsi dostal od Ježíška první zoubek. Našla ho babička z Kaplice, takže jí taťka ještě dluží šaty. 

Po vánocích už jsi začal lézt daleko a čím dál rychleji, přestože jsi měl opravdu zajímavý styl. Bral jsi to přískokem vpřed. Nejprve sis vyskočil na kolínka a následně ses vrhl dopředu. Byl jsi tak rychlý, že den po Vánocích jsi mi stihl dvakrát se sebou spadnout z postele. Stačilo se otočit pro plenu a už jsi byl na zemi. A vzápětí znova. Moje zábrany a zátarasy přestaly stačit. 

Netrvalo dlouho a v noci, místo abys spinkal, jsi přišel na to, že je děsná švanda přitáhnout se za šprušle postýlky a postavit se. Vlnil ses, nožky se ti klepaly, ale houkal jsi na mě, ať nespím a koukám se, jak ti to jde. Takže jsem asi po čtrnácti dnech, co jsem dávala postýlku níž, opět snižovala rošt, tentokrát až na dno. Ne, že bys v postýlce trávil nějak moc času. To ne, to jsi opatrný. U mámy je pořád nejlépe. Postýlka totiž nemá cecíky a tebe stále baví žužlat a cucat mámu. Občas celou noc. A to už jsem se radovala, jak tě to přešlo.

Moje pokusy odstavit tě a naučit na umělé mléko jsou stále marné. Držíš se mě zuby (pardon, jedním zubem) nehty. Dokud něco teče, nepřestaneš nasávat. A tak si můžu láhev se Sunarem strčit do... Denně trnu hrůzou, že moje bio zdroje dojdou a ty budeš řvát hlady a stejně si Sunar nevezmeš. Naštěstí už aspoň lépe baštíš příkrmy. Přesnídávky stále vedou. Když už nevím, co ti dát a ty jsi vzteklý a hladový (občas totiž máš den, kdy nechceš ani moje mléko), zabere zaručeně ovocná přesnídávka. Rád máš také jogurty a konečně jsi začal baštit i maso-zeleninové příkrmy. I když pořád jen přislazené, což jsem Nele vůbec dělat nemusela. Ale hlavně, že baštíš. :) Nedávno jsi zkusil sám vyžužlat i mandarinku, byl jsi uslintaný až na pupíku. No a táta ti v nestřeženém okamžiku dal párek, který jsi též vyžužlal a vycucal a byla to očividně veliká dobrota, protože během pár minut jsi mi vrátil jen prázdné střívko. Ať žije zdravá strava, že?

Co ještě napsat? Snad jen, že stavět už se zkoušíš, kde se dá. Nejlépe o konferenční stolek, který je jen na třech nohách a tak je vratký, takže tě musím neustále střežit. A vlastně hlídat tě teď musím pořád, protože i když se náhodou postavíš jinde, udržíš se jen chviličku a pak sebou práskneš na zem a hlavička jen zaduní. Ta hlavička, ta ostatně dostává zabrat fakt hodně. Nedávno jsi se dokonce vzteky vymotal z popruhů v kočáru a sletěl dolů. Byla jsem sice metr od tebe a převlékala cíchy, ale chytit jsem tě nestihla. Naštěstí se ti nic nestalo. Ale můj spánek je teď na draka. Pořád před sebou vidím tvé pády a vzhledem k tomu, že stále vyžaduješ spát se mnou v posteli, hlídám tě i ve spánku. Vrtíš se, lezeš i se zavřenýma očima. A tak jsem vlastně ráda, když spíš na mě. I když pořád žužláš....
Výjimkou bylo včerejší probuzení, kdy jsem myslela, že se topím. Místo prsa jsi totiž začal žužlat a sát můj nos, takže jsem se nemohla nadechnout a ještě jsi mi do něj naslintal. No, moc příjemné to fakt nebylo. Navíc ještě s tím jedním zubem, se kterým umíš pěkně stisknout a máš z toho náramnou legraci.

Doufám, že se zoubky umoudří a nebudou tě tak trápit a já zase začnu stíhat více věcí, tak jako jsem je stíhala s Nelou.


  • Sdílej:

Mohlo by se Vám také líbit

0 komentářů

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)