Pátý měsíc s Jiříkem: Drncám a nosím...

Pátý společný měsíc máme za sebou a já si občas říkám, co bych dala za to, abych si mohla ten čas vychutnat ještě jednou. Zatímco s Nelou jsem si pořád říkala, až bude umět tohle a tamto, bude to lepší... Teď už vím, že lepší není nikdy nic a když je nějaké trápení, musí se to prostě překonat a vydržet. Tak, jako jsem to neuměla s Nelou, ani s tebou nedokážu být ta odhodlaná máma, co tě nechá vyvztekat a vyřvat, aby "měla klid". Ne, prostě to nedokážu. A tak když fňukáš kňouráš, rozčiluješ se a jsi protivný, prostě chovám, vozím, nosím, houpu a hraju se s tebou..

Na nošení máme novou Manducu, která mi umožňuje hodit si tě na břicho rychle - jak já říkám, jdeš "do tašky" a rychle ti také strčím prso do pusy, aby ses uklidnil a usnul. Papáš vlastně už jen v Manduce při nošení, kde pak usneš s prsem v puse, nebo vleže na posteli. Někdy usneš u prsu, a někdy dál koulíš očima a zlobíš. :)

Začaly tě víc zajímat hračky, otáčíš se na břicho rychlostí blesku a nově také taháš ponožky. Celkově jsi zjistil, že máš nožičky a jsi vzteklý, když tě nejdou přitáhnout až k puse, nebo se tě to podaří, jenže v tom se ti vysvlékne ponožka a noha ulítne pryč. To se pak hned ozýváš...

Prvně jsem vás také musela od sebe trhat s Nelinkou. Ona se k tobě naklonila, aby tě dala pusinku a tys ji drapnul za vlasy a odmítal pustil. Ona ječela, ty ses řehtal, ale pustit jsi nechtěl. A ona chudinka nechápala, proč jsi to dělal. 

Fakt je, že jsem nesmírně šťastná, jak moc tě miluje. Dává to najevo každou chvíli. Když sedíš v houpátku a ozýváš se, začínáš plakat, nebo se jinak rozčiluješ, Nela ti okamžitě donese hrazdičku a připevní ji na houpátko, aby sis měl s čím hrát. Když je Nelinka doma, koukáte spolu na pohádky, nebo na Fíhu Tralala a ona při tom tančí a ty ji pozoruješ. Jsi rozhodně hodnější, když je Nela doma a já konečně něco také udělám.

Je fakt, že dělat s tebou něco, je teď umění. Zahrada pustne, protože venku spíš jen při tom, když s tebou jezdím, jinak řveš, doma je to podobné. Někdy si domů dotáhnu kočár a uspávám tě v kočáru, nebo tě "unosím" a pak tě do kočáru položím, obvykle jsi však během chvilky vzhůru. Vlastně si během dne dáváš takové dvacetiminutovky, víc jen málokdy.

Naštěstí však v noci pořád krásně spinkáš. Ťukám to na dřevo, až na jednu noc, kdy jsi ve tři ráno usoudil, že je čas vstávat, spíš krásně. Stále však spinkáš na mém břiše a já mám košili vyhrnutou pod bradu, aby sis mohl cucnout mlíčka, kdy potřebuješ. Někdy ani nepiješ, ale jen si dudláš. To sice moc příjemné není, ale spíš při tom, je klid a tak spím také. Dokonce jsem si na to tak zvykla, že když tě nemám na břiše a spíš vzácně vedle mě, nemohu usnout. Nemusím už asi dodávat, že postýlku máme jen "na ozdobu". :D Dávám tě tam jen na chvilinku večer, když tě kolem sedmé uspím a zapnu alarm. Obvykle jdu ještě na chvilku dolů za Nelinkou a za tátou. Když se pak za hodinu probereš, přendávám tě k sobě do postele, nakojím a pa už zůstaneš spinkat u mě..

V pěti měsících zatím nemáš žádný zoubek a já doufám, že ještě chvíli mít nebudeš, protože jinak si nedovedu představit, jak bych vypadala po tvém nočním žužlání. Mazlivý jsi v každém případě moc a moc. Rád se tulíš a šmudláš a ožužláváš mě, kde se dá. Nedávno jsi se mi dokonce přicucnul na bradu, že jsem tam měla několik dní fialový cucflek a nešel zakrýt ani make-upem.

Zkoušíš si sedat a moc tě to baví. Já to sice nevidím moc ráda, ale v poslední době se neuklidníš, dokud si tě neposadím na sebe. Jak tě položím někam, kde jsi v takové té polosedící poloze, okamžitě se zvedáš. 

Začala jsem ti také dávat příkrmy. Přesnídávky z ovoce tě chutnají moc. Nejvíce sladké kapsičky. Banánovou, kterou tvoje sestra nesnáší, jsi mi málem snědl i s tím pytlíkem. Zato zeleninové příkrmy, ty bys moc nemusel. Samotnou zeleninu vůbec, tu si můžu strčit "někam", králík s masem byl lepší, ale ač se mi to nelíbí, musím ti to vždy trochu přisladit, jinak mi to prskáš, že to mám na brýlích, ve vlasech, na koberci, no, prostě všude, jen ne ve tvém bříšku. Jsem tedy zvědavá, jak nám to půjde dál...

A to je asi k výčtu tvých "dovedností" vše. Je úplně šílené, že za necelý měsíc už tě bude půl roku. Mně to pořád přijde jako včera, kdy mě sestra vedla na sál a kdy ses mi narodil. Kéž bys tak malinký mohl zůstat alespoň deset let. :) 

Také doufám, že už skončí tvé a Nelčiny nemoci, které se vás nějak od konce srpna nechtějí pustit. Tys měl naštěstí jen malou rýmu a po ránu kašleš, jenže jsi zahleněný, odsát odsavačkou to nejde a tak tě to "vlezlo" do ouška. Předminulý týden jsme tudíž byli spolu poprvé (a doufám že naposledy) na ušním v Krumlově, kde tě ouško píchali. Dostat totiž do tebe antibiotika je opravdu kumšt...