Deník pro Nelinku: Školka a nemoci

 Cože? Vy jste si mysleli, že už končíme? No tak to jste se spletli! Píšu dál... :)

Na začátku září čekala Nelču první velká zkouška - šla poprvé do školky. Zatím do soukromé, do Fazolky v Českých Budějovicích. Fazolka je soukromá školka v trochu klidnější části Českých Budějovic, kousek za nádražím. Nachází se v rodinném domku o dvou patrech a s pěknou malou zahrádkou. V dolním patře mají děti hernu, kuchyni a jídelní stolečky a nahoře pak mají spinkání. Chodí tam jen pár dětí, nevím přesně počet, ale tuším že do dvaceti a Nela, až dosud neřízená střela se začala zázračně klidnit.

Abych pravdu řekla, nebála jsem se, že by Nela plakala a volala maminku. To vážně ne. Řekla bych, že je se mnou ráda, ale s dětičkami ještě raději. :D A měla jsem pravdu. Hned první den, když jsme pro ni jeli, neplakala - nýbrž řvala. Ovšem řvala proto, že jsem ji táhla domů. Musela jsem jí slíbit, že druhý den pojedeme do školky zase. 

Nela chodí do školky zatím dva dny v týdnu - ve čtvrtek a v pátek. V sobotu ráno jsme ovšem měli zajímavého budíčka - Nela vstávala už asi v pět se slovy - "Jedeme do školky!" A když jsem ji přesvědčovala, že v sobotu se fakt do školky nechodí, řvala a řvala a vztekala se.

Do školky se však nepodívala jen v sobotu, ale ani další týden. Hned si totiž přivezla první školkovou nemoc - syndrom ruce - nohy - pusa. Měla horečku a všude pupínky, takové malé vřídečky. Na nohách a rukách by to šlo, jenže ta pusa... Měla afty všude, bolelo ji to, do toho rostly stoličky a tak odmítala jíst. Tři dny jsme ji krmili naředěnou přesnídávkou z injekční stříkačky. A pak? Pomalu se začala rozjídat, až nastal další týden a šla znova do školky. A paní učitelka nezapomněla tatínka při vyzvedávání upozornit, že Nelinka snědla na co přišla. 

Zdálo se, že vše už bude fajn a Nela bude chodit pravidelně. Jenže abych toho náhodou neměla málo, začali se oba s Jiříkem střídat v kašlání, kýchání, horečkách. Prakticky už skoro dva měsíce (září - říjen) nedělám nic jiného, než do nich cpu medicínku, antibiotika, odsávám hleny, uklidňuji, uspávám, odhlašuji ze školky... doufám, že to nebude trvat až do jara...

Fazolka v Budějovicích se ukázala jako skvělá školka, kde se Nele líbí a baví ji to tam. Nás však čím dál méně bavilo jezdit tam pravidelně dvakrát v týdnu ráno a odpoledne v největší dopravní špičce a prokousávat se městem ke školce a zpět. Naštěstí nás zachránila paní ředitelka v Českém Krumlově na Plešivci, kde ještě měli místo a Nelu vzala. Od listopadu nás tedy čeká nová zkušenost, klasická mateřská školka s plným počtem dětí...

S očekáváním nové školky jsme začali trénovat nové dovednosti. Na WC jsme umístili dětské prkénko a Nela začala chodit na velký záchod místo nočníku. Ještě tedy ne pořád, protože je tam zima a já nechci, aby tam nastydla. Problém je totiž v tom, že když už se tam posadí, odmítá zase vylézt. Chce dělat "boban do vody" a to i ve chvíli, kdy vůbec nepotřebuje. Jenže sedět na trůnu ji baví, navíc babi z Kaplice jí pořídila barevné světýlko do mísy, tak co by slézala, že...

Další dovedností je pití z hrnečku s ouškem. Nela až dosud pila z různých lahví, střídali jsme je podle toho, která byla momentálně nejoblíbenější. Občas jsem jí také nalévala čaj do umělohmotného kelímku. Nyní jsem zavedla pití z hrnku s ouškem. Ono jí to jde. Učit se to vlastně ani nepotřebuje. Jenže to by nebyla Nela, aby nevymýšlela skopičiny. Takže se do hrnku strká ruka, sušenky, medvídky a lízátka, když už je dostatečně mokrá ona sama, vylije se zbytek čaje na stolek a začne se utírat rukama a rukávy. Takže šest sedm triček za den není žádný problém.

Minulý víkend byla Nela na výletě sama s taťkou. Jiřík byl nemocný, měl zánět středního ucha a počasí už nebylo nejlepší, takže jsme ho nechtěli tahat ven. Taťka tedy vzal Nelu a vyrazili do Třeboně na výlov rybníka Rožmberka. Nela měla zážitek a tatínek také. Koupil jí hranolky z candáta a Nela je skoro všechny snědla úplně sama. K tomu jí koupil kýbl modré cukrové vaty, z čehož jsem měla "ohromnou radost". Druhý den jsme oba s mužem čuměli jako trubky do nočníku na modré bobky. :p

Faktem je, že jak byla Nela na konci srpna a na začátku září divoká a nezastavitelná, neposlouchala, zlobila a občas byla přímo na zabití, tak během posledního měsíce se hodně  zklidnila. Je hodná, klidnější, nezlobí tolik, jako dřív, hodně si sama hraje, nejvíce jí baví kreslení voskovkami - nejen na papír (:p) a skládání puzzle. K narozeninám dostala od tety velké dětské puzzle s Prasátkem Peppinou a tak skládá od rána do večera. K tomu samozřejmě v televizi Peppina běží live, a to také skoro od rána do večera. Střídáme to ještě s písničkami, stále při tom vedou Slováci. Fíha Tralala už je asi ohraná, takže teď vede Zpievankovo.

A to by asi bylo k posledním dvěma měsícům to nejpodstatnější. :) Uvidíme, co přinese listopad a nová školka. Doufám, že to budou jen pozitiva a že nemoci už nám dají pokoj. Alespoň na pár týdnů. Prosíííím! :)