pondělí 4. září 2017

Měsíc dvacátýčtvrtý: "Kolik je ti let?" "Dva!"


Ano, dva roky utekly jako voda a z malého uřvaného miminka je skoroslečna. U jedné babičky poslušný anděl, který způsobně papá, nikam neutíká, pije z hrnečku a těší se do školky. U druhé babičky necivilizovaná divoška, která zásadně nebude dělat to, co se po ní žádá. A doma? Doma je to tak 50 na 50. Asi, jak se zrovna vyspíš, nebo jakou máš náladu. Když chceš provokovat - a to chceš dost často - nedáš mi vydechnout a zlobíš a krámuješ a vyvádíš blbosti. A pak najednou cvak a jsi anděl. Hodná holčička, co se v klidu nají, sní, co dostane na talíř, nebo do ruky, sedí na gauči, kouká na pohádky, prohlíží si knížku, staví kostičky, rve bráchovi do pusy (někdy do oka, nebo do nosu) dudlík a dělá mu nyny. 

A to jsem asi obsáhla v jednom odstavci to nepodstatnější. Ale jaký byl tvůj čtyřiadvacátý měsíc? Kromě toho, že jsme byli společně i s Jiříkem zase u babiček v Nýřanech, kde jsi byla učiněný ďáblík, zajeli jsme také na pár dní za prababi a pradědou na chatu, poprvé jsi spala takhle uprostřed přírody a mohla lítat po louce, atd. No, zatímco všechny ostatní děti včetně Jiříka udolává už jen ten vzduch, tys nespala. Ani v noci, ani přes den... ale to už teď nebudeme řešit. Doufám, že příští rok už bude líp.

Co jsi si také poprvé prožila a toho bych tě tak moc chtěla ušetřit, jenže to nešlo, byla první a doufám že na dlouho také poslední angína. Bylo to vážně vyčerpávající. Měla jsi vysoké horečky, byla jsi smutná, malátná, ospalá a znuděná. A kupodivu strašně hodná. Ovšem i při těch čtyřicítkách pro mě byl nadlidský výkon udržet tě v posteli. Tolik energie při takové horečce... nechápu, kde se to v tobě bralo. Antibiotika byla naštěstí v sirupu a to ty máš ráda, takže po pár počátečních bojích jsi vzorně otvírala papulku i ze spaní a byla jsi fakt hodná.  Když jsem ti srážela horečku ze spaní mokrými plenami, do kterých jsem ti balila nožičky, plakala jsi, že to bolí a já bych nejraději plakala s tebou. Jenže bylo nutné ty teploty srazit. Byly už moc vysoké...

Naštěstí antibiotika zabrala do tří dnů. teploty klesly a ty jsi opět byla napůl anděl a napůl ďáblík. Těšila jsi se hlavně na své narozeniny. I když trampolínu jsi dostala už v květnu a autíčko v červenci, čekal tě teď nový dřevěný domeček a spoustu drobnějších dárků a dobrot. Když jsme se tě zeptali, zda víš, co budeš mít, okamžitě jsi odpovídala, že narozeniny a rychle jsi dodala "dárky dort!" :) A dorty jsi dostala hned dva (zatím), a to ještě nevíš, že v pátek dorazí babi z Nýřan s dalším a ještě jeden tě pak čeká u prababičky v Nýřanech. Mít tolik babiček a prababiček je prostě boží. :) Ovšem mně se při představě dalšího dortu dělá mdlo a to jsem z těch dvou snědla (sama) zatím jen polovinu prvního.

Jelikož už z tebe roste malá slečna, skládáš dohromady věty, zpíváš, tančíš, spoustu písniček a říkanek znáš nazpaměť a doma se začínáš čím dál více otravovat, rozhodla jsem, že zkusíme na dva dny v týdnu školku. Poprvé tě to čeká ve čtvrtek a já se těším a zároveň bojím, protože nevím, jak to pobereš. Trochu tuším, že budeš nadšená, protože tam budou další děti a hlavně budeme jezdit autem do Budějovic a to ty ráda. "Na výjet" chceš jezdit pořád. Ale zároveň jsi se za poslední týdny více upnula na mě a chceš být pořád s maminkou, tak trochu nevím, jak tohle zvládneš. No, uvidíme. Když se ti tam nebude líbit, budeš zase doma...

Nevím, jak budu zvládat psát tvůj deník dál. Možná budu psát po měsících, ale nejspíš to ponechám náhodě a budu psát jen konkrétní zážitky a události. Přece jen, už jsou ti dva a těch změn ve tvém životě už nebude tolik. A také mého času ubývá, povinností přibývá a i když budeš ve školce, já se budu snažit pracovat, takže tam ten čas také nezaženu. 

Do dalšího života ti proto přeji moc a moc štěstíčka, krásných a radostných dnů plných smíchu a zábavy a doufám, že budeš pořád takové zlatíčko, jako to teď. :)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)