neděle 23. července 2017

Druhý měsíc s Jiříkem - stále andílek!


Je to krásné i hrozné zároveň. Už více než dva měsíce jsi tady s námi a já si konečně užívám úžasné hodné miminko a chápu, co to je užívat si mateřské povinnosti. Najednou to nejsou povinnosti, ale nejkrásnější "práce" na světě. Ale hrozné je, jak strašně to utíká. Připadám si už trochu trapně, protože každý deník (ať tvůj, nebo Nely) začínám tím, jak ten čas strašně letí. Ale ono to tak opravdu je. Až s narozením dětí člověk pozná, jak je čas relativní a zatímco před tím se většinou poklidně táhl, teď pádí mílovými kroky. A ty se měníš z toho mrňavého sladkého uzlíčku ve velké mimino. Doslova!

Na šestitýdenní prohlídce u paní doktorky jsi měl neuvěřitelných 54cm a 5 570g. Tvá ségra v té době měla o 700g méně a už tehdy mi přišlo, že oproti ostatním dětem je veliká. Jsem konečně také hrdá matka, protože tuhle váhu máš díky tomu, jak pěkně papáš a jak nám jde kojení. Pravda, sice za posledních pár dní dáváme trochu Sunaru, ale moc se na něj netváříš, prso je lepší. :) A tak se snažím, co to dá, aby bylo mlíčka alespoň tolik, abys pokryl hlad. Snad to ještě pár měsíců vydržíme. Už také proto, že na lahvičku se moc netváříš, spíš si s ní hraješ, než abys jedl a spinkání v noci je také mnohem jednodušší.

V noci spíš většinou do jedné hodiny u sebe v postýlce. Pak se vzbudíš a já si tě vezmu k sobě, aby ses napapal. U toho samozřejmě oba usneme, vzbudíme se až kolem třetí, kdy už máš zase hlad, tak tě jen přesunu ke druhému prsu a zase u toho usneme. Kolem páté se pak budíš hlady i bolením bříška, takže jsem vymyslela zlepšovák. Za záda si dám velkého plyšového slona, lehnu si na něj, tebe si dám na břicho a tak piješ v klidu a pak i usneš. A spokojeně mi spinkáš na břiše, zatímco i já se trochu dospím. Sice to není tak pohodlné, ale zvykla jsem si. A úplně nejlepší je, když kolem sedmé vstanu, položím tě na bok doprostřed té veliké manželské postele a jdu si udělat snídani. Ty si tam spokojeně chrupkáš a celou postel máš pro sebe.

Na začátku července tě čekala první velká cesta k babičkám a dědečkům do Nýřan. Zvládl jsi to skvěle, se všemi ses viděl, přivítal, pochoval, atd. Hodný jsi byl i v noci, atd. Zkrátka, nemám jediný problém s tebou kamkoli jet, nebo jít. Krásně zvládáme cesty autobusem - s kočárem i bez. První týden v červenci u nás byla teta Lucka, tak jsme výletili společně autobusem a bylo to hrozně fajn. A dobře je ti také v šátku, kde se nosíš snad nejraději. Už máme dva, i když Little Frog stále vede. Je měkoučký a pohodlný.

V pátek jsi se mnou jel dokonce k doktoru do Budějovic, celou cestu v šátku, dobrých 3 a půl hodiny, v šátku jsi se napapal, vyspikal a byl jsi maximálně spokojený.

A to je tak ke druhému měsíci vše. Jsi tak hodné miminko, že nemám žádné dramatické zážitky či scény. Jsi prostě můj andílek a já stále doufám, že jím zůstaneš napořád. I když... zase kluk, co by nezlobil a neměl odřená kolena, to by nebylo ono. :) 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)