pátek 2. června 2017

Měsíc dvacátý první - Čekání na Jižíka...


A je tady červen a my máme za sebou velké změny. Celý květen, i přes stále zmatené počasí probíhal celkem v klidu. Někdy se s tebou dalo vyjít lépe, někdy hůře, ty jsi byla a stále jsi trochu jako to počasí. Někdy už dokážu odhadnout, že jsi špatně spala, tak bude náročný den, kdy budeš protivná, ufňukaná a všechno vytaháš a někdy, když dobře spíš, jsi jako andílek. A někdy je to ovšem úplně obráceně a překvapíš. 

Pravdou je, že hodně mi ten květen komplikovalo velké bříško. Byla jsem nemotorná, pomalá, už jsem s tebou nemohla chodit na procházky tak, jak bys chtěla a i lítání na zahradě nebylo úplně jednoduché. Tys běhala z jednoho konce na druhý, chvíli jsi kramařila tu, za chvíli zas onde a já samozřejmě běhala za tebou. Jeden kopec a byla jsem grogy... A samozřejmě jako bys to věděla, že sotva lezu, o to víc jsi zlobila.

Některé chvíle ale stály rozhodně za to. Když jsme si sedly na gauč, a četly jsme si. Buď společně jednu tvou knížku, nebo sis prohlížela sama, protože ty chceš "sama číst..." a já tu svou. Nebo když jsi mě vzala za ruku, dotáhla do pokojíčku na postel a tam ses chtěla jen tak válet, mazlit, prát se s polštáři a plyšáky... Tebe to bavilo, řehtala ses u toho a mně to válení také šlo dobře. :)

Jsi šikulka a taková naše striptérka. Nejraději chodíš dole bez - bez kalhot a bez ponožek. No snadno. Na nočník už sice chodíš docela pěkně, ale někdy to nějak nevyjde (a samozřejmě stále několikrát denně) a ty se počuráš - nejlépe ve stoje, kdy tě to pak nateče až do těch ponožek. Pak se svlíkáš jako malá hadice a hlásíš že je to "moký" a že jsi se "pocala". Takže když je teplo, netrápím tě a nechám tě běhat jen tak. Protože to bych celý den nedělala nic jiného, než tě oblékala. Úplně stačí, když za tebou chodím, vytírám čurání a převlékám a suším mokré tepláky. Prát jich denně i deset, není žádný problém.... Ale jindy si sama řekneš, že chce "čuat", přineseš si nočník, stáhneš kaťata a vyčuráš se. Ovšem pak si to musíš zkontrolovat a když nestihnu zasáhnout včas, pomácháš se v tom ručičkou a pak nočník zvedneš, abys mi ho donesla ke kontrole. No a samozřejmě to vycmrndáš všude, takže opět vytírám a navrch tě k tomu chválím... :)

Nedávno jsi byla straaaaašně hodná. Opravdu. Sama sis hrála, prohlížela sis knížky, vzorně chodila na nočník... a tak jsem se, ukolébána tvou momentální klidností, rozhodla, že při tobě vytřu a nebudu čekat až usneš. Potřebovala jsem totiž vytřít i pokojík a tam tě při spinkání nelezu. Dopadlo to tak, že než jsem vytřela pokojík, tys udělala z kýble v kuchyni potopu, celá ses zlila a jak jsi byla mokrá, došla jsi do toho čistě vytřeného pokojíku a načurala mi tam hned louži. Takže převlíct, usušit, znova vytřít. A než jsem dotřela kuchyni a chodbu, tys někde měla schovaný ještě nějaký kelímek a misku plnou vody a rozhodla ses mi pomoci. Vylila jsi to všechno na skříňku pod televizí a drhla jsi ručičkami tu straaašnou špínu, kterou jsi tam viděla jen ty. (To máš asi po tatínkovi). Takže jsem tě musela znova převlíct a usušit, znova vytřít potopu v obýváku, vyndat všechno ze šuplíků pod televizí a vysušit celý stolek. Zkrátka jsem se s tebou nenudila. Upřímně - nevěděla jsem, zda ti mám vynadat, nebo se smát. Už to zkrátka začíná, ty podezřelé minuty ticha. :)

Naprosto překrásně jsi přijala to, že budeme mít miminko. Věděla jsi, že mám miminko v bříšku a jmenuje se Jiřík. Říkáš mu Jižík. Sama od sebe jsi mi chodila vyhrnout tričko, hladila jsi bříško, říkala mu "nyny" a dávala na něj pusinky. A pak sis vyhrnula svoje tričko a hlásila, že ty také máš... A také táta a děda museli ukazovat břicho... a nejvíc jsi dostala babičku, když jsi jí oznámila, že ona tam také má miminko. Nebyla moc ráda... Raději nebudu ani jmenovat, které babičce jsi to řekla. :D

Po Jiříkově narození u nás byla pár dní prababi Jiřa, aby mi s tebou pomohla. Jsi taková divoška, že jsme se báli, abych to s tebou zvládala. Jiřík byl naštěstí extrémě hodné miminko - alespoň ten první týden, takže to šlo. Zato ty jsi nám dávala zabrat. Vztekala jsi se, žárlila, s ničím si nehrála, honila jsi babi, že chudák lítala jako hadr na holi... A když odjela, přiznávám, že jsem měla ještě větší strach, jak to s tebou zvládnu. Jenže ty jsi mi ukázala, že jsi úžasná velká ségra. Byla jsi ty první společné dny hodňoučká, zlobila jsi jen malinko, občas sice záchvat vzteku byl, ale nijak velký...

A tak jsem zvědavá, co přinese červen a jak se společně zaběhneme. Věřím, že to bude čím dál lepší, i když se Jiřík ve spinkání horší a já jsem hodně unavená. 

3 komentáře:

  1. Sabi,tak jsem se fakt nasmala opravdu moc pěkný

    OdpovědětVymazat
  2. Moc hezký článek Sabi a těším se zas na další :) Moc ráda si je čtu :)

    OdpovědětVymazat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)