pondělí 6. března 2017

Deník pro Nelu: Měsíc osmnáctý - Maminka a tatínka


Ufff... ten únor byl nějaký krátký. A při tom se toho tolik událo. A já stejně nějak nevím, o čem psát. Je toho moc a při tom nic moc... Nebo spíše se mi to všechno začíná slívat dohromady. Ale abych tady na úvod nebědovala, pojďme to zkusit krok po kroku a podívat se, co se vlastně v únoru událo...


Hned na začátku měsíce jsme spolu jely opět k babičce a prababičkám do Nýřan. Bylo to náročné hlavně proto, že už sis pomalu zvykala nespat po obědě, ale tady to prostě nešlo. Jak jsme chodily na oběd k babičkám nahoru do města a tys pak u nich řádila a hrála si, usnula jsi na zpáteční cestě v kočáru. Samozřejmě jsi vstávala kolem třetí i půl čtvrté hodiny a večer jsi nechtěla jít spát. Ty krásné klidné večery, kdy jsem tě doma dala tatínkovi do vaku, uvařila mlíčko, a než jsem se osprchovala, tak jsi spala, byly pryč. Já měla celý týden večer řádící opičku, která byla všechno, jen ne ospalá. Usínala jsi až kolem deváté a to po hodinovém skákání v postýlce. Naštěstí jsme to zvládaly tak, že jsem se umyla s tebou a pak si šla s tebou lehnout. Já si za svitu baterky četla a modlila se, abys brzy "odpadla." :)
Jinak u babiček to bylo fajn, užila sis jak babi Radku a nového dědečka, který si tě okamžitě dostal šunkovými párky, ale i tetičky. Sice jsme plánovaly spoustu focení, což se kvůli špatnému počasí nepovedlo, ale i tak to bylo moc fajn. :) Pro mě je tedy ten týden u babiček čím dál náročnější. Dříve jsem jim tě mohla nechat, ať tě vezmou na procházku, nebo si s tebou hrajou a pak tě přivezou a já si zatím oddechla. Teď jsi velká, těžká a máš svou hlavu, takže je to složité. Nechat tě můžu jen u babi Jiři, protože ta tě pak unese, aby tě dala do kočárku. U babi Květy to nejde. Tam by tě neměl kdo odnést. A taky se trochu bojím, že by tvé řádění nemuseli zvládnout. No a ježdění v kočárku? To tě nebaví, abys usnula a spala, to nechci já a na to, aby tě z kočáru vyndávali, dávali zpátky a honili tě někde po lese, to zase zvládne jen babi Jiřa. Babi Květa se svými zády nikoli. A nemůžu pořád zaměstnávat jen jednu prababičku. To by bylo zle....

Po návratu zpátky jsem dostala dva dny na vydechnutí a ty jsi šla na vandr k babičce do Kaplice. Načerpala jsem síly a dál s tebou válčila. Ostatně mám pocit, že za poslední měsíc s tebou válčím pořád a ve všem. Jestli jsem v lednu psala, že jsi anděl, teď se to opět změnilo. Jsi čím dál umanutější, tvrdohlavá, děláš zásadně to, co nemáš a co nechci. Když potřebuji, abys se mnou někam šla, tak utíkáš na druhou stranu, schováváš se... Jo jasně, je to legrace, ale jen pro tebe. Já tě nosit už moc nemůžu, neměla bych vlastně vůbec, ale ty mi nedáš jinou možnost. Utíkáš a když tě nesu tam, kam potřebuju, ještě se mrskáš... Dokonce jsem začala odebírat videa o tzv. nevýchově, abych se dozvěděla, jak na tebe. Zatím jsem se toho ale moc nedozvěděla a tak bojujeme dál.

Doufám, že se se počasí bude lepšit a my budeme moc chodit na zahradu, kde nás to obě moc baví. Procházky jsou totiž i pro mě čím dál náročnější. Velešín je samý kopec, tlačit tam kočár s tebou už nějak nezvládám udýchat a když tě vyndám, tak si samozřejmě opět jdeš, kam chceš ty. To bychom se domů nedostaly nikdy. A tak se s tebou tahám, běhám za tebou, neustále tě odněkud poponáším, zvedám do kočáru a zase vyndavám, a ufff... jsem víc urvaná, než když jsi jen ležela a spala, nebo pokukovala ven.

V čem naprosto vynikáš je brebentění. Povídáš čím dál líp, dáváš dohromady celé věty, sama si zpíváš...
Krásná jsou slova jako: maminka, babička a pozor - tatínka. :)
Umíš si sama zazpívat: Halí, belí, koně, zelí... :)
A ráno když se probudíš, hladíš mě po vlasech a říkáš mi: malá holčička, moje... :) To bych tě láskou snědla. :)
Kdo tvé brebentění odnáší je děda v Kaplici, u kterého si nebereš servítky. Když slyšíš babičku, jak se na něj zlobí, začneš mu nadávat taky a rozhazuješ rukama. Pak babičce oznámíš: Děda zlobí, babi tytytyty! 

Nu a to je k únoru a ke tvému osmnáctému měsíci asi vše. Vida, na začátku jsem nevěděla o čem psát a teď se zdá, že je toho docela dost. Uvidíme, co přinese měsíc devatenáctý, jarní a doufám že sluníčkový březen. :)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)