neděle 25. prosince 2016

PHOTO DIARY


Krásný sváteční den!

Vím, že si teď určitě užíváme svátky klidu a míru a máte jiné starosti, než pročítat blogy, ale třeba, stejně jako já, bere blogy a jejich příspěvky jako součást relaxace a naopak se jim věnujeme a užíváte si a kocháte se obrázky. A proto i já jsem tady s ještě předvánoční náloží fotek a informací, co jsme dělali...


I když jsem plánovala výlety na adventní trhy, Rouhův betlém a pod., zdraví bylo přednější. A protože jsme stále nebyly s Nelou úplně fit, nikam jsme nakonec nevyrazily, ale kurýrovaly se pěkně doma. Po večerech mi dělala společnost Kateřina Aragonská. Náročný, ale krásný historický román, který jsem dočetla dva dny před Štědrým dnem. Nebylo sice na něj moc času ani klidu, ale užila jsem si ji maximálně.


Sice jsem v předchozím článku psala, že asi moje cukroví vzdám a budeme ho zobat pouze jako sušenky, nakonec jsem se ale odhodlala a všechno slepila a nazdobila. Střapáče, eskymáky, i ty perníčky, které jsem ale vzala fofrem a podle toho také vypadají, takže jsem je raději nefotila. :)




Moje malá pomocnice kolem drandila na motorce a kontrolovala jakost výroby...


Hotoví Eskymáci...





...a Střapáčky. :)





V neděli večer jsem si zapálila poslední svíčku a při tom dokončovala přáníčka. Bílé ozdůbky ze studeného porcelánu jsem ta nakonec nedala. Zdálo se mi to už moc.





Návrat ztraceného syna? Tak bych mohla nazvat následující sérii fotek s Lordíkem. Za poslední rok, možná i víc se zdržoval spíš o samotě na chodbě, v koupelně, nebo si chodil lehnout do ložnice, kde má vlastní postel. S námi moc nepobýval. V poslední době se však drží poblíž nás, nejčastěji v obýváku, nebo v kuchyni na pelíšku, doráží na Nelču a zkrátka se druží, mazlí a je to zase náš starý "Ozák". :)  






Jako bych toho neměla málo, že... Jeden den jsem měla vařeno a nevěděla, co dopoledne dělat, tak jsem se pustila ještě do vánočky. Samozřejmě se mi rozjela a je to hrozná obluda. Nevím, kdo jí sní, protože manžel ji nemusí a Nelča také ne. Ovšem dělala jsem ji asi po pěti letech a chuťově je dobrá, tak ji dám asi manželově mamince, ať si z ní udělá žemlovku.



Ve čtvrtek dopoledne jsme jeli pro kapra do rybárny a vzali Nelču s sebou. Vloni ho ještě nevnímala, ale letos už ji zajímal. V rybárně do kádí nebylo moc vidět, tak tam si ho moc neprohlédla, zato ve vaně, to už byla jiná. Nejdřív se ho bála, asi jak se mrskal, než se dopustila voda, ale pak se s ním začala kámošit a nosila mu hračky, krabičku od čaje a dokonce i linecké. Asi ho chtěla ještě trochu vykrmit. :)







A to byly přibližně naše dva předvánoční týdny. V dalším článku uvidíte, jaké byly naše Vánoce. Doufám, že se vám fotky i vyprávění líbilo a že si užíváte svátky, jak se dá. :)

Mějte se krásně. 

Vaše Sabi :)

2 komentáře:

  1. Moje vánočka vypadá podobně :-) Máš krásné novoroční přáníčko.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tos mě potěšila, že nejsem sama. :) Moc děkuji. :)

      Vymazat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)