neděle 4. prosince 2016

Měsíc patnáctý: Nerozumím řeči tvého kmene...


Jo, už je to tak. Za tři týdny máme Vánoce a tobě už je neuvěřitelných patnáct měsíců. Když jsem se v létě radovala, jak jsi úžasně hodná a šikovná, netušila jsem, co mě čeká za pár měsíců. Ne, že bys  už šikovná nebyla. To jsi pořád. Ale hodná? No.... o tom by se dalo polemizovat!


Hodná jsi především u babičky v Kaplici. Když tě tam odvážím a jsem tam chvíli s vámi, nestačím žasnout. Mám pocit, že jsi úplně jiné dítě. Hraješ si, babičku na slovo poslechneš, krásně papáš, hotový anděl. Doma? Mám pocit, že kdybych měla o dva páry rukou víc a oči všude kolem hlavy, bude to málo. Než umyji nádobí, vysypeš psovi granule a misku postavíš pod televizi. Než granule uklidím zpět, pro změnu se vymácháš v misce na vodu. Převleču tě, jdu ti ohřát oběd, opět vysypeš granule. Než je znovu srovnám, vytaháš z kredence všechny plastové misky. Občas navíc přidáš ještě nějakou porcelánovou, která se samozřejmě rozletí na střepy. Uff... a to je jen část...

Jídlo? V židličce jíš jako čuňátko. Snad ještě hůř. Vydržíš jedno dvě sousta, pak se začneš houpat, nadskakovat, vylézat, natahuješ se pro všechno možné, když ti dám něco do ruky, aby ses zabavila, mlátíš s tím do stolu (v lepším případě) v horším to házíš po zemi a já se pro to neustále ohýbám... V nestřeženém okamžiku mi flákneš do plné lžíce, takže se jdu třeba třikrát za den převléknout, neustále vytírám kuchyni... Mám pokračovat? Donedávna jsem tě krmila v židličce v obýváku. Stála samostatně na zemi, tudíž jsi dosáhla nohama na zem. Po pár lžících jsi se začala odstrkovat a jezdit i se židlí po obýváku. Tudíž jsem potřebovala třetí ruku, která by tě nejprve přitahovala neustále zpět a poté už jsem za tebou chodila. Proto jsem přešla na výše popsané krmení v kuchyni. Nevím, zda jsem si pomohla. Asi už mi dochází síly, protože jsem zjistila, že když chci, aby ses najedla (a to zase ty papáš ráda), musím tě nechat běhat. Tudíž s jogurtem chodím za tebou, párky, rohlíky a ovoce si nosíš v ruce, při tom neustále pobíháš a lezeš po křesle, gauči, po mně...

Spaní? Mám pocit, že se opakuji a píšu pořád totéž, ale ono se to fakt nelepší. Stále se budíš 15x za noc, někdy i víc. každých 15-20 minut jsi vzhůru, nepomáhá čaj, chladno/teplo, vyřvání, nepomáhá přestěhování postýlky, lapač zlých snů... Prostě sebou škubeš a budíš se. Dnes v noci se ti asi zdálo něco fakt strašného, protože jsi začala ječet takovým způsobem, že jsem měla málem infarkt. Být v pokročilejším stadiu těhotenství, tak snad jedu rodit!

Začínám si říkat, že to snad je nějaká diagnóza - hyperaktivita a nevím co ještě. Budu se na to muset zeptat doktorky, jestli by neexistovalo něco na uklidnění, alespoň na to spaní. Protože tohle už se vážně nedá... K ránu se někdy podaří, že si tě vezmu k sobě do postele a ty ještě na hodinku usneš. Například dnes (30.11.2016) jsi spala do 7:40. Jaká krááása. Ovšem pravda je, že ještě ve dvě v noci jsi nespala a to ani u mě v posteli. Už jsem fakt nevěděla, co s tebou. Skončí tohle šílené období vůbec někdy?

Brebentění... To je přesně to, co vystihuje tvou mluvu. Nejen, že máš oblíbenou větu: "Bába/máma nedá papat!" ale snažíš se už povídat a spojovat slova. Bohužel, většinu tvých vět vážně nechápu. ty mi to pak opakuješ, tváříš se, že nechápeš, proč já divná ti nerozumím. Na to ti vysvětluji, že "nehovořím řečí tvého kmene..."

Na druhou stranu už umíš spoustu slov říkat krásně. Myš, kaťata, boty, šaty, auto, taky krásně říkáš, co dělá pes, kačenka, mašinka, atd. Ukazuješ ruce a místo očí nos a rovnou to hlásíš a babička tě naučila počítat do pěti. Shrneš to jedním slovem "pět". :D

Přemýšlím, co důležitého bych ještě měla napsat... A vzpomněla jsem si na tvou souhru s dědečkem v Kaplici. Dědeček Vláďa je totiž upoután na vozík, protože špatně chodí. Většinu dne sedí v obýváku ve svém křesle a podřimuje, nebo sleduje televizi. Když jsi tam ale ty, tak sleduje hlavně tebe. Ty si k němu chodíš stoupnout a vykládáš mu tou svou hatmatilkou, hladíš ho po ruce a říkáš mu "nyny", také mu nosíš hračky, na kterých pak chudák až do večera sedí... Už mu sice nestrkáš ruce do nosu (hurá), ale zase mu zkoušíš vydloubnout oči. Občas si k němu dokonce vylezeš a sedíš tam u něj... Dáváš mu napít - podáš mu brčka, ty mu strčíš do pusy a sklenici na něj vyleješ, dělíš se o půlku měsíčku mandarinky a když se ti dostane do ruky plácačka na mouchy, pro jistotu ho preventivně naflákáš. :p

Teď už musím končit, protože je čtvrt na tři, ty jsi spala po obědě po hodinovém fňukání, řvaní a buzení se slabou hodinku, je vidět, že bys ještě tak hodinku spala, ale nemůžeš opět zabrat, budíš se, řveš dál. Co s tebou budu dělat, nevím, ale zítra prostě natvrdo zatlačím na doktorku, aby mi pro tebe něco napsala. Protože tohle už opravdu víc nejde...:(

3.12.2016 - Paní doktorka nám napsala přírodní sirup Sedalia, který by tě měl během čtrnácti dnů na spinkání zklidnit. Jsem moc zvědavá, jak to bude fungovat a modlím se, aby to opravdu zabralo. 
Ale už začíná prosinec a to bude plno novinek, dobrodružství a dárečků nejen pro tebe. :)


Žádné komentáře:

Okomentovat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)