sobota 13. srpna 2016

Tohle se dá zažít jen na mateřské...


Nele bude za 14 dní rok a já mám pocit, že se mi výchova, pokud se tomu tak dá v tomhle věku už říkat, vymyká kontrole. Vždycky, když jsem sledovala ty šílené fotky maminek, co jejich děti vyvádějí, jak rabují skříně, špajzky, vytahují hrnce, rozmotávají toaletní papír po celém bytě, ujišťovala jsem se, že tohle u nás nebude. Nás tohle určitě mine. Noooo....


Stačil jeden den a jedna noc, abych psala opak. Ne, že by Nela až dosud nekrámovala šuplíky a skřínky. To ano, ale včerejší den a dnešní ráno stály prostě za to. O to se s vámi musím podělit...

Nela má v poslední době období, že se jí prostě musím věnovat. Rostou jí čtyři horní zuby najednou, patro má celé naběhlé, prořezal se zatím jen jeden, no dokážete si to představit. Proto také nepíšu moc článků, protože prostě není kdy. Snažím se trochu věnovat e-shopu a dávat na bazar věci po malé, aby se mi tu trochu uvolnilo místo a do toho lezu s Nelou po zemi, honím ji, hraju si s ní a snažím se přesvědčit ji, že do nočníku se čurá... Narozdíl od čtení a psaní Nele nevadí, když dělám manuální práci. Když vařím, uklízím, baví ji mě pozorovat. A tak jsem se včera pustila do přeskládání knihovny v obýváku a utírala jsem při tom prach - vlhčenými ubrousky. Proč to popisuji tak detailně, pochopíte za chvíli. :)

Říkám si, že ta Nelinka najednou nějak ztichla - jinak totiž stále něco žvatlá. A poučena od jiných maminek, že minuta ticha je nebezpečná, otočím se na židli, s knihami v ruce a co nevidím. Nela stojí u gauče, na kterém je můj otevřený nootebook a zuřivě mačká klávesnici. Očividně to má nějaký efekt, protože zaujatě hledí na monitor. Že si asi nechatuje na facebooku, mi bylo hned jasné - nemá totiž ještě vlastní profil. :p

Kouknu na monitor také a co nevidím - místo na šířku, je na výšku. A co teď? Jak se jí to podařilo? Zkusila jsem po jejím vzoru mačkat různé "čudlíky", ale nic... Naštěstí jsem měla na mobilu kamarádku, která mi poradila, jak na to. (Evičko, děkuji!) :) Jenže zkuste si hledat nastavení, když máte monitor šejdrem a myš si jezdí, jak se jí zlíbí. Nakonec se podařilo a já si úlevou oddechla. 

Jenže, to už byla Nela opět podezřele zticha! Patrně usoudila, že musí napravit svou chybu a pomoci mi za to s úklidem. Než jsem srovnala počítač, vytahala polovinu vlhčených ubrousků z krabice a pustila se do úklidu. Samozřejmě začala svým vlastním exteriérem a interiérem. Asi jí citronová příchuť moc nechutnala, jelikož se tvářila dost znechuceně....

Aby toho nebylo málo, další eskapáda přišla odpoledne. Říkala jsem si, že bychom mohly vyrazit na chvíli ven a při té příležitosti odvézt do krámečku ve městě mé plenkové dorty. Máme kvůli Nele na schodem zábrany, ale abych prošla s dorty v ruce, musela jsem vrátka nechat otevřené. Byl to mžik, jen jsem vyběhla po schodech, popadla dva dorty a běžela zase dolů. I když jsem nechala Nelu v pokojíčku, což znamenalo přesunout se přes celé přízemí dolů, občas se pohybuje jako turbomimino, takže už byla částečně na schodech. Dva pitomé schody! Než jsem pustila dorty a chytila ji, samozřejmě se pokusila o navrácení na podlahu a udělala to po svém. Otočila se na bok a pak po hlavě slétla dolů. Byl to mžik, ale jak to zadunělo! Na čele modrá boule, u oka monokl... Takže rychle do auta a do Krumlova na pohotovost. První rentgen v životě, řvala, jakoby jí hlavu chtěli utrhnout, ale vše bylo v pořádku. Po chodbě už zase běhala - čekání bylo dlouhé - ožužlala tátovi tkaničky na mikině, koketovala s trpícími pacienty a s úsměvem jela domů.

Říkáte si, co ještě mohu napsat? A chcete se zasmát? Pak čtěte dál...
V noci se Nelince nějak hůře spalo. Možná jí bolely zoubky, možná i ta naražená hlava... Zkrátka a dobře, skončila v mé posteli, pod mou peřinou a na mém polštáři. A spinkala sladce, s občasným vrtěním (a prdnutím), až do pěti hodin. (Samozřejmě ne celou noc, vstávaly jsme opět několikrát). Celou dobu jsem čichala a říkala si, co to cítím podezřelého... To jsem pochopila ráno. Šla jsem udělat mlíčko a když se vrátím do pokoje, podezřelý zápach zesílil. Dala jsem si Nelu na přebalovací pult, nechala jsem přítmí, abych ji moc nevzbudila a rozbalím plenu. Nelča byla samozřejmě pokakaná až na záda. Ve snaze nadělat si co nejméně nepořádku, jsem plenu opatrně popotáhla, a... A ta mrcha nacucaná za celou noc močí mi sklouzla ze stolu dolů. Samozřejmě se při pádu otočila pokakanou stranou směrem ke mně a olízla mi celé stehno v pyžamových kalhotech. Přistála naštěstí na zemi tak, že lino zůstalo čisté. Alespoň něco. :p

Dokončila jsem Nelčinu očistu, odnesla její i své kalhoty od pyžama do koupelny a vrátila se, abych ji nakrmila. Nechala jsem si jen tričko a kalhotky. Když vycucla Sunar, lehla jsem si, že ještě zavřu oko. Jenže při přikrývání jsem zavadila na svém břiše o cosi lepkavého. No jasně, ta mrcha plena nelízla jen kalhoty. Nevím, jak se to podařilo, ale měla jsem od kakanců i triko. A já si říkala, co to pořád cítím... :p

Za poslední den a noc s Nelčou jsem si zkrátka užila. Jsem zvědavá, co mě čeká dnes. A to nemluvím o zítřku, kdy se chystáme na výlet, pokud počasí dá. Jen hlavně žádnou další pohotovost!

A teď už musím končit. Nela se očividně vzbudila a z pokojíčku slyším, jak zase tlačí. Ach jo... :D

3 komentáře:

  1. Promiň Sabi, vím, že pro tebe to není vůbec vtipné, ale já jsem se fakt pobavila :D :D :D Hlavně, že jste obě ve zdraví přežili! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už se tomu taky směju. :) Teda kromě toho pádu. To bylo krušný...

      Vymazat
  2. Sabi, musím se taky smát. A s tvými články vzpomínám na roky dávno minulé se svými dětmi :) Mimochodem... syn byl trošku knedla, bál se o sebe, takže byl klidnější, ale dcerka byla věčně samá modřina... její vybarvující se čelo už později nikoho nepřekvapovalo :)

    OdpovědětVymazat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)