pondělí 15. srpna 2016

Rodinný výlet - Slavonice a Landštejn


Krásné pondělí! Víkend je pryč a jelikož se v neděli vyčasilo, využili jsme toho a vyrazili po delší době na výlet. O výletu jsem sice básnila dlouho, ale manžel na tyhle aktivity zrovna moc není, a tak jsem se divila, když dobrovolně navrhl Slavonice, které jsem zmínila nedávno. Zajímalo mě totiž tamní podzemí. Proč tak ochotně souhlasil právě s nimi, jsem se dozvěděla až na místě. :)

Ráno jsme vstali, zaopatřili kluky (psy) na zahradě, sbalili Nelče svačinu i dostatek náhradního oblečení a vyrazili jsme na cestu. Bála jsem se, jak pojedeme dlouho, ale je to cca 90km od Velešína a za hodinku a půl jsme byli na místě.

Překvapilo mě, že Slavonice jsou takové obyčejné klidné město. Až se mi chce napsat, že tam "chcípl pes". Patrně to udělalo, že jsme si pro výlet vybrali neděli. Byli jsme tam něco před desátou, takže to krásně vyšlo, že jsem posadila manžela s Nelčou v cukrárně, koupila jim kávu a zákusek a zaplatila si cestu do podzemních chodeb. Vstup tam byl právě z průjezdu zmíněné kavárny - cukrárny, tak jsem nechodila nikam daleko sama. 

V podzemí to byla celkem legrace. Šli jsme dohromady čtyři. Tři turisté a průvodce. Dostali jsme gumáky a pláštěnku, až jsem si říkala, jestli jsou ty půjčené gumovky nutné. JSOU! Pochopila jsem záhy. Po slezení pár schůdků jsem stála po kotníky ve vodě a dál to bylo ještě veselejší. Silnější člověk by tam snad neprolezl. Také průvodce byl jako párátko. Já měla přes rameno tašku a měla jsem co dělat, jak jsou chodbičky úzké. Stavěli se jen tak akorát, aby se horníci protáhli, takže cca 80 cm široké a asi 1,30 m vysoké. No většinu cesty jsme šli v předklonu a jen na vyhraněných místech, kde se nacházely sklepy, jsme se mohli na chvíli narovnat. A také jsme většinu cesty měli vodu 8-10 cm pod okraj gumáků. Takže bez nich by to tedy fakt nešlo. :)

Podzemí bylo sice příliš krátké - cca 20 minut prohlídky, ale moc se mi líbilo. Sice nabízí ještě delší trasu pro otrlejší, ale na tu se mě mladík ani neptal. Rovnou prodal tu kratší. Očividně neměl na delší trasu více lidí a courat jen se mnou se mu nechtělo. :D

Následovala společná procházka po městě, kdy Nela usnula. Nechtěli jsme ji přendavat hned do auta, tak manžel nenápadně navrhnul, že bychom se prošli na nádraží, že tak ve dvanáct odjíždí parní lokomotiva. Navrhl to sice nenápadně, jakože to právě vyčetl na nějakém plakátu, ale ve skutečnosti to byl důvod, proč jel dobrovolně do Slavonic a ne někam blíž. :D A jelikož tohle je jeho koníček, který zajímá i mě (zaplať pán Bůh, alespoň něco máme společného), byla spokojenost na obou stranách. Výlet parním vláčkem sice měla v režii strana KSČM, která tam měla svou propagaci, ale dalo se to ignorovat a od prohlídky vláčku nás to nerušilo. :)

Pak následovat nic moc oběd v místní hospůdce - dala jsem si salát s kuřecím masem a toastem. Toast byl asi jediný ok. Maso bylo spíš upražené a nedalo se ani pořádně žvýkat a salát měl světle žlutou barvu, tudíž nebyl nejčerstvější. Manžel měl chuť na smažák, a byl spokojený. Aspoň že tak. :)

A pak už jsme konečně vyrazili na Landštejn. O tomhle hradu jsem slýchala ódy už v mé pubertě. Strýcova přítelkyně ten hrad milovala a stále o něm básnila. Vzbudila tak ve mně touhu ho spatřit na vlastní oči. Tato touha ještě zesílila, když jsem si jednou přečetla článek s kastelánkou hradu. Chystali jsme se tam už tolikrát a vždycky z toho sešlo. Ale teď, konečně...

Nejprve to vypadalo, že vypůjčené golfky cestu nepřežijí. Přece jen krpál nahoru je to pořádný a i po areálu hradu se s kočárem pohybuje dost složitě. Zatímco manžel s Nelkou koukali na vystoupení šermířské skupiny, vyrazila jsem sama na průzkum hradem. Musím říci, že jsem až dosud podobnou zříceninu neviděla. Landštejn je tak impozantní, že mi vyrážel dech. Nejen jeho velikost, nádherný pohled z jeho hradeb do krajiny, ale i to, co se z něj zachovalo. Zdivo, kde jsou patrné románské i gotické prvky, členitost celého areálu, místo, na kterém byl vystavěn.... Prostě nádhera. Už se vůbec nedivím, proč o něm tehdy Hanička tak básnila. :)

Na závěr výletu jsme si dali kávičku a sladký špuntík v restauraci pod hradem. Je tam i ubytování a jsou skvěle vybaveni pro děti. Mají tam hromadu hraček, bazén, houpačky, trampolíny. Ráj pro děti. Kávu jsme si vychutnali, já si dala po dlouhé době horké maliny a manžel si vychutnal tvarohové jahodové knedlíky se skořicí. A Nela? Ta se vyřádila na houpačce, s traktorem i s kočárkem. 

Pokud hledáte zajímavý výlet pro dospělé, nebo pro rodinu s většími dětmi, vřele doporučuji Slavonice. Pro menší děti je pak ideální právě Landštejn, kde se dá pod hradem ubytovat a vyjíždět odkud do okolí, třeba na kolech.







Slavonické podzemí... Pláštěnky a gumáky. :)




Zbytky středověkého slavonického opevnění




Parní vlak na nádraží ve Slavonicích


























A konečně Landštejn...













A trochu tajemna....


...no tak ne... schodiště do věže. :)













A utahaná Nelinka na zpáteční cestě. :)



2 komentáře:

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)