pondělí 18. července 2016

Soukromá zpověď: Skoro totální vyčerpání?

Skoro totální vyčerpání?

Ale ne, ještě něco vydržím, ale pravdou je, že dnešek je další den Blbec... Nejsem zastánce tohoto typu článků, deníčků a podobně, ale dneska cítím, že si prostě potřebuji vylít srdíčko. Možná doufám, že si to někdo přečtete a napíšete mi, že je to normální a že se takhle cítí každá ženská, co je s dítětem doma.

Náš dnešní harmonogram? Vstávání v 5:26. V noci jsem k Nele vstávala celkem 5x a z toho 4x jsem ji krmila, což je u nás úspěch. Přesto vstávačka takhle brzy. a to jsem si v půl páté říkala, že je po jídle, dvě hodiny by mohla vydržet.... nevydržela.

Takže přebalení, obléknutí, posazení k pohádkám - "Déčko" už naštěstí zase šlo. V pátek totiž nešlo a to byla totální katastrofa! :D
Než jsem si vyčistila zuby, oblékla se a udělala si snídani, Nela protivná kňourala. Takže co? Mléko měla před necelými dvěma hodinami, takže čaj a chlebík s máslem. Ten si z pusy vyndavala, máslo napatlala všude. Kňourala dál...

Na chvíli jsem ji posadila do ohrádky ať si hraje a šla jsem luxovat, jelikož když se hýbu, je celkem hodná. (Jak si sednu, řev! :p)

No, zkrátím to. Zatímco jsem luxovala, vařila a natáčela video, na střídačku řvala, zlobila, kňourala, nic ji nebavilo, krámovala co neměla...

A takhle to jde celý den.

Už jsem byla dvakrát na procházce, které už ji mimochodem také nebaví, nevím co s ní podnikat, poněvadž jediné, co je teď v kurzu je motorka a na té jí musím držet a vozit. Jelikož se mi krásně rozjíždí zánět šlach na rukách, je to fakt to poslední, po čem teď toužím. Stačí že musím tlačit kočár, neustále ji přenášet, prát se s ní u přebalování, koupání, převlékání, jelikož se mi neustále vzpouzí a vzpírá...

Vážně se moc těším na zítra, až ji odvezu na celý den k babičce. A vůbec si při tom nepřipadám jako macecha, co se chce zbavit dítěte. Ano, chci se jí zbavit. Aspoň na chvilku... A mít klííííd. :)

Tak, to je pro dnešek všechno, myslím, že toho je až až. Jestli jsem vás nudila, tak se omlouvám, ale já prostě musela...

PS: Číst to po sobě nebudu, jelikož Nela už opět vřeští. Půjdu s ní asi potřetí na procházku... Musím totiž dnes podruhé na poštu. Posledně jsem v tom chvatu a zmatku s ní otočila dva balíky a dámy se chudáci divily, co jim to přišlo za zboží. Ach jo!


3 komentáře:

  1. To jsou halt ty strasti mateřství. Někdy jsou děťátka na zabití...a to říkám jako zasloužilá, milující matka. Zatni zuby a říkej si, ze bude líp:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, je to normální, to jsou strasti a slasti mateřství :-).. Někdy se to prostě nakupí a člověk si myslí, že už hůř nebude, ale bude...děti jsou neskutečně vynalézavé :-)) Vydržet! a pak se zase zamilovaně podívat na spícího andílka a připravit se na další den. Někdy pomůže jen pár hodin nepřerušovaného spánku na dobití baterek a přehodit malou tatínkovi! To se u nás osvědčilo.

    OdpovědětVymazat
  3. Na tohle si moc dobře vzpomínám, i když je to už hodně let nazpět. Syn byl docela hodné miminko, sice se dlouho budil v noci na jídlo, ale najedl se a hned zase spal. S Natálkou to bylo horší. Řvala v noc, řvala ve dne a k tomu ještě jedno ani ne tříleté dítě :))) No, bylo to veselé, často taky až k pláči. Ale přežili jsmééééé :D Hodně sil, Sabi :) Na tuto dobu budeš jednou stejně vzpomínat jako na tu nejkrásnější :)

    OdpovědětVymazat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)