středa 20. dubna 2016

Měsíc sedmý - na chvíli anděl



Březen byl tvým sedmým měsícem života. Nestalo se mnoho nového jen pro tebe, ale i pro nás. Teprve teď začínáme zjišťovat, jakého čertíka doma máme a asi se s tebou ještě pěkně zapotíme. Jen co začneš běhat sama, což asi moc dlouho trvat nebude, vhledem k tvým tělesným dispozicím a aktivitě.
Na začátku měsíce jsme byly spolu u babičky v Nýřanech. Tak jako pokaždé, jsi špatně spala a já už se začala těšit domů, jestli tě ovlivní domácí prostředí a konečně se lépe vyspíme. Podařilo se. Sice od té doby usínáš čím dál hůř a od návštěvy u babičky stále špatně spíš, ale pořád to bylo doma lepší, než v Nýřanech. Až na to usínání… Zprvu jsi spinkala celkem klidně pevně zavinutá do zavinovačky. Nejprve stačila jen ta na suchý zip, později jsem přes ni začala dávat klasickou, bílou se třemi šňůrkami na každé straně, takže jsi byla svázaná jako vánočka. Sice ti z ní koukaly nohy, ale nevadí, účel to splnilo. Na pár dní… Jenže ouha. Po pár dnech už přestalo stačit i toto, a tvé nenechavé ručičky si vždycky někudy vydolovaly cestu na svobodu a hle – hned ses vzbudila. Tudíž jsem k zavinovačkám přidala ještě šátek, kterým jsem tě vázala přes. Výsledek byl, že jsi sice byla zpocená a mokrá jako myška, ale na pár dní jsi zase trochu lépe spala. Jenže pak jsi ty tlapky vystrkovala znovu a čím dál víc… A tak jsme pár nocí trávily tím, že jsem tě po dvaceti minutách chvíli vázala, chvíli rozvazovala, až jsme nakonec dospěli opět ke klidnému spánku bez zavinutí…
A jak jsme na tom teď? Jelikož pro změnu nechceš usínat, opět sahám po zavinovačce a vážu tě před tím, než tě jdu uhoupat. Jinak prostě neusneš…  Za hodinu jsi vzhůru, situace se opakuje… atd. V noci spíš bez zavinovačky – zatím, ovšem se mnou ve velké posteli. A jelikož ti v posledních dnech opět začaly růst zoubky…  Ach ouvej. Snad brzy vylezou…
Tím se dostávám k další části. Zuby sice zatím nemáš, ale baštíš skvěle a zdá se, že až na červenou řepu ti chutná všechno. Snad ti to vydrží… Už se tolik nešklebíš ani u přesnídávek. J
Úplně jinou kapitolou je tvá pohybová aktivita…  Při posazení už vydržíš sama sedět, navíc už se o to pokoušíš i sama a dneska ráno jsi se v houpátku posadila, a koukala na mě zpod hrazdičky s hračkami, až jsem si tě musela vyfotit, jak jsi vypadala komicky. Ostatně, legrace si s tebou teď užíváme dosti. Včera jsi pro změnu objevila protrženou díru od Baronka v síťce v ohrádce na hraní a prolezla skrz ní ven. Kromě rychlého otáčení a válení sudů už bravurně zvládáš i pohyb vpřed a začínáš lézt po kolenou.
Naprosto fascinovaně s tatínkem sledujeme, jak tě všechno zajímá. Hlavně jak má něco čudlíky, už jsi u toho. V chodítku lítáš a skáčeš jako drak a tak není problém přesunout se k televizi, natahovat se po ovladačích, rozebrat mi dekoraci, odrbat kytku a podobně. Navíc se teď často směješ, až na poslední dva dny máš skvělou náladu, usmíváš se, dokonce se nahlas řehníš. Každé ráno se musíme zastavit v ložnici před zrcadlem, ty se na tu druhou holku směješ a poplácáš jí ručičkou. Dělat blbiny, to je tvoje. Od návratu z Nýřan jsem měla pocit, že jsem si domů přivezla jiné dítě. Hodné, samo si hraje, soustředí se na hraní, nevyžaduje moc pozornosti  a když ji má, tak se tlemí…
Škoda, že se nám ten konec měsíce teď pokazil a dneska jsi obzvláště mrzutá. Ale pokud je to zoubky, tak snad brzy vylezou a budu mít doma zase to kouzelné usměvavé spokojené miminko, jako dosud.


Minulý měsíc jsem se zmínila o plavání. Jelikož je v nevhodnou dobu, musím od toho ustoupit. Na vodičku a plavání si tak počkáš do léta do bazénu na zahradě. Taťka už ti vyhlíží pískoviště a houpačku, tak budeš mít zase nové aktivity. Jen aby už bylo krásně teploučko a mohly jsme si hrát venku.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)