středa 20. dubna 2016

Měsíc první - Bůh vám to oplatí na dětech

                                                                                   

Je 1:33 v noci a já píšu další kousek z tvého života. Proč právě v tuto noční hodinu? Inu proto, že ses před hodinou vzbudila, napapala a rozhodně se netváříš, že bychom šly zase spát. A tak zatím co ležíš v postýlce a kukadla máš jako pingpongové míčky, já rozespale mžourám do monitoru a chodím ti natahovat kolotoč nad postýlkou. Marně doufám, že tě uspí. A pravděpodobně budu marně doufat až do čtyř hodin, možná do půl páté, jako téměř každou noc…
                Ale zpět ke tvým prvním dnům, neboť o těch je tato kapitolka. 4.9.2015 byl ten den, kdy nás pustili z porodnice a tebe čekala ta první cesta – domů a před tím ještě k babičce a dědečkovi, kteří se na tebe moc těšili. Chvíli jsme si tam pobyli a pak honem chvátali domů, aby ses seznámila s našimi pejsky a hlavně aby si maminka mohla konečně lehnout a dospat ten spánkový deficit z porodnice. To byly ještě dny a noci, kdy jsi byla spinkající miminko a tak jsem měla šanci si odpočinout. Ač ze všech stran slyším, jak se to během šestinedělí upraví, na tebe všechno působí nějak obráceně. Spánek se obrací k horšímu a já zjišťuju, že ani v tomhle nebudeš po tatínkovi, nýbrž po mně. Já totiž byla ta, která dávala své mamince i všem babičkám zabrat a nechtěla za žádnou cenu spát. Jdeš v mých šlépějích a mě napadá rčení: „Bůh vám to oplatí na dětech!“ Ovšem v ironickém smyslu slova.
                Abych jen nemluvila o těch negativech, musím uznat, že v mnoha věcech jsi trpělivé zlaté miminko. Když tě dám do houpátka, vydržíš si sedět a máchat ručkama tak dlouho, dokud maminka neuklidí, nebo nepostaví na oběd, a když už to nejde, vaříme spolu – užíváš si pohodlíčka v babyvaku. Maminka má sice záda už celá zkřivená, ale co by pro tebe neudělala…
                Jak si tak poznáváš svět kolem sebe, stáváš se pomalu tím malým človíčkem, který jednou bude řádit s pejsky. Zatímco Baron je rozená chůva a nehne se od tebe na krok, Lordík je pohodář, který se raději v přízemí moc nezdržuje. Tráví čas raději v ložnici, kde má svou postýlku a hlavně svůj klid.
                Svůj první měsíc jsi ukončila s váhou 4,22kg. Vlastně jsi takový macíček, který má pořád hlad. To je něco, s čím mi děláš radost, i starosti. Na tvůj apetit jsem měla málo mateřského mlíčka a tak bylo třeba přejít k dokrmování mlékem umělým, které postupem času převážilo. Rozhodně však nemám pocit, že bych tě o něco ošidila. Právě naopak. Většina maminek má názor, že kojení je nadevše. Já si to rozhodně nemyslím. Že budeš mít špatnou imunitu? Že budeš často nemocná?  Znám děti, které nebyly kojeny nikdy a nemají žádné alergie a nebyly nemocné více, než ostatní. A naopak děti, které sály mateřské mléko do svých čtyř let a dodnes chytnou každý bacil, který kolem nich proletí. A že miminko s mateřským mlékem saje mateřskou lásku? Co je to za lásku, když nechají mámy dítě plakat hlady a kojí každou půl hodinu… Za tu dobu se jim mléko nemůže ani obnovit a dítko pak napolyká vzduch, ze kterého ho bolí bříško.

                A tak tě raději krmím mlíčkem umělým a vím, že jsi spokojené prospívající miminko. A rozhodně nemám pocit, že jsem krkavčí matka. J

Žádné komentáře:

Okomentovat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)