středa 20. dubna 2016

Měsíc druhý - vzájemné poznávání


Je 9:37 – úterý. Tedy přesně osm týdnů a sedm minut po té, co jsi vykoukla na tenhle svět a rozkřičela se na celé kolo. A já přemýšlím, co všechno se tím v našem životě změnilo… Teď už si nedokážeme ani já, ani tvůj tatínek představit, že bys tady s námi nebyla. Najednou je ten všudypřítomný chaos a shon součástí našich životů a bylo by zvláštní, kdyby to bylo jinak. Někdy je toho moc. Nespíš, tím pádem nespím ani já. Jsi mrzutá, uplakaná a já unavená tím vším. Tím, že nevím, co tě trápí, a neumím ti pomoci. A tak si přeji jediné – aby si tě někdo na chvíli odvezl – v kočárku samozřejmě a jen na pár hodin– abych měla čas a klid nabrat síly do dalšího boje. A pak přijde z práce tatínek, vyveze tě na procházku a já najednou nevím, co dělat. Mám uklízet, nebo si lehnout a spát? Jenže najednou se mi spát vůbec nechce a místo vytouženého ticha a klidu se dostavuje pocit prázdnoty. Jako bych měla příliš prázdnou náruč na to, abych dokázala normálně fungovat. A tak se uvelebím na gauči s knihou, nebo s počítačem, a jen tak bezduše procházím webové stránky a čekám, až se vrátíte.
                Za těch osm týdnů jsme se totiž naučily spolu žít, vycházet, poznaly jsme jedna druhou. I když stále přichází chvíle, kdy nevím, co s tebou, je jich čím dál tím méně a naopak přibývají ty, kdy si hrajeme, kdy se směješ a jsi spokojená. Dokonce jsem došla do té fáze, že se začínám „nudit“ a tak jsem na místo papírových jednorázových plenek přešla na klasické látkové. Bála jsem se, kolik práce navíc to bude představovat a hle – ono je to stejně rychlé. Aby také ne – plenky pere pračka, žehlit a vyvářet se nemusí a přebalení, když se na to najde ten správný gryf, je stejně rychlé a pohodlné, jako s plenkami jednorázovými. Jedinou nevýhodu představuje tvůj diskomfort v mokré plence, kdy se přirozeně dožaduješ sucha. Pravda, chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, proč najednou tak často pláčeš. Pak jsem však pochopila a od té doby máme stejnou pohodu, jako dřív.
                Nepopírám, že ke všemu tomu klidu přispěly velkým dílem dvě změny, které jsem udělala. A musím se přiznat, že to byla jen a jen má chyba, že jsem se tak dlouho nechávala ovlivňovat okolím. Jednou změnou bylo definitivní ukončení kojení a nalezení správného mlíčka, které ti vyhovuje. Najednou jsme obě klidnější, tebe nebolí bříško, jsi najedená, jak potřebuješ a vše funguje jak má. Čekala jsem, jestli se dostaví výčitky svědomí, že jsem kojení vzdala tak brzy, ale nestalo se. Zkrátka klidné a spokojené dítě je pro mě víc, než být hrdá biomatka.
                Druhou změnou bylo, že jsem konečně pochopila, že šátek a babyvak je zázrak! Ano, spousta lidí mě odrazovala od častého nošení. Že si na to zvykneš, že budeš rozmazlená, že s tebou nebude k vydržení. Možná, že ano. Možná za půl roku zjistím, že nošení nebyl až tak dobrý nápad. Ale zatím jsem přesvědčená, že dělá dobře nám oběma. Rychle se uklidníš, jsi spokojená, buď jen tak pozoruješ mou činnost, nebo spíš a já v klidu uklidím, uvařím, nebo píšu. I v této chvíli si pohodlně hovíš na mé hrudi a já mám klid k uspořádání svých myšlenek a ke psaní. Pravda, až tě vymotám a uložím do košíku, budu mít u hrudní kosti vytlačení dolík od dudlíku a patrně také oslintaná prsa, ale to je to nejmenší. J Někdy se ti také povede si ublinknout a to si pak užívám, když mi stéká natrávený Sunar do mezery mezi ňadry a musím se celá umýt a převléct. Jenže tvůj klid a pohodlí je k nezaplacení a tak si klidně slintej dál. :) Já mám alespoň čas vymýšlet pro nás nové aktivity. Momentálně je v mém hledáčku tzv. vaničkování, neboli příprava na plavání ve velkém bazénu. Pevně věřím, že se nám bude oběma líbit a že to posílí tvou imunitu, neboť malá rýmička nás už stačila obě trochu potrápit.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)