středa 20. dubna 2016

Měsíc čtvrtý - první Vánoce



Je konec prosince 2015 a před pár dny skončily Vánoce. Pro nás to vlastně byly už druhé Vánoce s tebou. Vloni touhle dobou, už jsme věděli, že tě nosím v bříšku, jen jsme se strašně báli, jestli všechno dobře dopadne a ty u nás zůstaneš, nebo se ještě nějakou dobu budeš toulat někde na houbách. Ale Vánoce jsou asi skutečně dny plné zázraků, protože jak už víš, všechno dopadlo, jak mělo, a ty letošní jsme si tě mohli jako největší dar posadit pod stromeček. Jen ta mašle ti chyběla…
Ač to zpočátku vypadalo, že je času málo a práce spoustu a že nestihnu ani předvánoční úklid, natož nějakou výzdobu a pečení, ukázala ses jako nesmírně empatické miminko. Byla jsi vzorná, hodná, sama sis hrála, jen občas tě to už přestávalo bavit a nechala ses nosit a uspávat. A tak jsme stihly společně vše, co jsme potřebovaly: úklid, perníčky, nugátové košíčky, přáníčka pro rodinu a přátele, zabalit dárečky i namíchat karamelový likér. A pár dní před Štědrým dnem jsme vyrazily ve třech – já, ty a teta Týna, ke Kantůrkům na velešínský betlém pana Rouhy. Nesla jsem tě v šátku a než jsem vyfuněla kopec k radnici, spokojeně jsi chrupkala. Betlém byl moc krásný a až ho nezaspíš a budeš trochu víc vnímat, určitě se ti bude líbit – snad ho pan Rouha příští rok zase znovu sestaví – letos jsi z něj však neměla nic. A tak jsem alespoň koupila betlém vystřihovací a pár dní před Vánoci si hrála s nůžkami, lepidlem a polystyrénem, abys měla betlém i doma. Když jsem ti ho ukazovala, reagovala jsi především na světýlka, kterými byl osvícen – nu, alespoň něco. :)
Stejně jako betlém, jsi nevnímala ani Štědrý den. U babičky v Kaplici se moc nedělo, jelikož ti tam Ježíšek nadělil praktické dárky – jídelní židličky. Narozdíl od tebe to ocenila především maminka s tatínkem. Doma jsi pak fascinovaně hleděla na světýlka na stromečku a v novém křesílku od Ježíška jsi trůnila jako poslanec. Větší zájem jsi pak projevila u hraček, kde se točila kolečka a různé součástky a mlátila jsi do nich, jako bys chtěla vyzkoušet jejich životnost.
Na druhý svátek vánoční jsme se vypravili za druhou babičkou do Nýřan. Tam tě čekal ještě jeden provizorní Štědrý den. Babička uvařila vánoční kubu s bramborem a večer byly znovu řízky a bramborový salát. Sledovala jsi nás trochu závistivě, jako bys byla rozčarovaná, že ti nikdo nedá kousek řízku. Jsem na tebe zvědavá příští rok…
No a co ti Ježíšek nadělil v Nýřanech? Od babičky Radky jsi mimo jiné dostala krásný zlatý řetízek s andělíčkem. Zatím ho máš pečlivě schovaný a větší radost máš z velkého motýla s navlečenými korálky a kuličkami uvnitř, které dělají pěkný rachot. Hračky jsi dostala také u obou prababiček a praktické pěnové puzzle od té nestarší, praprababičky Boženky, která z tebe měla velikou radost a nejradši by tě pořádně pomačkala, jenže se ještě bála. Za to nás ujistila, že se těší na příště a to že už si tě opravdu pořádně zmáčkne. Zatím si bude povídat s tvou fotografií, která jí udělala ohromnou radost. Snad jí zrak bude ještě nějakou dobu sloužit, aby se jí mohla kochat co nejdéle. Prababička si tě sice nepochovala, ale hladila tě, držela za ručičky a hrdě si na dvorku povozila kočár, při čemž se nezapomněla rychle před zrcadlem přičísnout, aby ti na tom dvorku nedělala ostudu. Inu, stará škola. :)
Největší překvapení pro všechny babičky a tety bylo, jak rychle rosteš. Všechny, které ti nakoupily nové oblečení a domnívaly se, že ho budeš mít až „za dýl“, koukaly překvapeně a reagovaly slovy: „hm…tak to jí bude určitě malé!“ Malé naštěstí není nic, ale je pravda, že všechno máš tak na následujících pár týdnů, než z toho zase vyrosteš. Ač ti ještě nejsou celé čtyři měsíce, nosíš oblečení s velikostí na 6-12měsíců. Po kom tak rychle rosteš, to věru nevím. I když babička z Kaplice říká, že i tvůj tatínek měl v jednom roce 14kg. No, patrně budeš po něm, neboť já měla 14kg až ve školce. :)
K našemu soužití patří i trochu toho trápení. Spíše než ty sama, trápíš mě a tatínka. V tomto měsíci ses naučila dělat před spaním pěkné divadlo. Křičíš, kroutíš se, nechceš jíst, spát, sedět v houpátku, ležet pod hrazdičkou, nosit, houpat… Zkrátka je to každovečerní boj a pokaždé zabere něco jiného. A aby toho nebylo málo, tak posledních pár noc spíš trhaně, jak ti vypadne dudlík z pusy, jsi vzhůru a fňukáš. Doufám, že tě to zase rychle přejde, protože si nedovedu moc představit, jak dlouho vydržím trávit noci místo spánku tím, že ti po půl hodině strkám dudlík do pusy a utěšuji… No, uvidíme, kdo to vydrží déle. Jak říká babi Radka, občas je potřeba, abys zazlobila, abychom vůbec věděli, že tě máme. :)

Snad jsem tě neunavila výčtem dárečků a průběhem vánočních svátků. Příští rok už bude mé vyprávění určitě mnohem živější a zábavnější. Však děláš velké pokroky. Už se skoro přetočíš ze zad na bříško, je jen otázka týdnů, kdy začneš sama lézt a sama sedět, krásně se na nás směješ a ukecaná budeš určitě po tatínkovi, i když on s oblibou říká, že to máš po mně. J

Žádné komentáře:

Okomentovat

Líbil se vám můj článek, nebo vám v něm naopak něco chybělo? Napište mi komentář. Budu moc ráda a předem děkuji. :)